Bible kralická! Pro Čechy sousloví tak samozřejmé jako třeba Kutná Hora, Karlův most nebo Kde domov můj. Bibli kralickou, takzvanou Šestidílku (vlastně i název Bible kralická je dodatečný, zástupný), měl v ruce málokdo, ač ve většině našich rodin, katolických, protestantských, jinověrných či bezbožných, je od 19. století součástí domácí bibliotéky, i té sebeskromnější, Biblí (či Bible) svatá aneb Všechna svatá písma Starého i Nového zákona podle posledního vydání kralického z roku 1613. Jenže to je jen vzpomínka na Šestidílku.
Slavná (slovníkem dnešních žurnalistů "legendární") edice pořízená bratrskými vzdělanci na konci šestnáctého století je výjimečné literární dílo v dějinách českého písemnictví, opus magnum naší humanistické translatologie. Jde o první přímý překlad Starého i Nového zákona do češtiny z hebrejštiny a řečtiny, nikoli prostředkovaný dalším jazykem (latinou), jak to zavedla středověká praxe. K tomu byli čeští teologové dobře vyškoleni na západních univerzitách: Jan Blahoslav, jenž sám vzorně přeložil Nový zákon, studoval v Goldbergu a Wittenbergu, v jeho stopách šel Ondřej Štefan, ve Wittenbergu se se vzdělávali též Jan Eneáš, Izaiáš Cibulka, Pavel Jessen, v Heidelbergu Jan Kapito či Jan Efraim, v Tubinkách Jiří Strejc atd. Ačkoli se uvedení muži podíleli na kralickém překladu, jejich jména nebyla v tiráži zaznamenána ani tenkrát - a kupodivu ani dnes. V novém, jednosvazkovém vydání Šestidílky jsou jmenováni výběrově v předmluvě. Dodejme, že k nim patří ještě Jan Němčanský a Zachariáš Ariston, kteří revidovali Blahoslavův překlad, a "starozákoníci" Mikuláš Albert z Kaménka a pokřtěný žid Lukáš Helic.
Kralický překlad Písma je komentovaný: vysvětlivky a výklady umístili bratrští editoři po obou krajích stránek, ba i pod základní text, pokud dva sloupce nestačily. Tuzemskou novinkou Kralických, od té doby už uzancí, bylo členění kapitol biblických knih na očíslované verše, ženevský vynález z roku 1551. Co se jazyka týče, chtěli překladatelé, aby český text byl "čistý, vlastní, srozumitedlný, obyčejný, vážný". To se jim, jak víme, podařilo. Komentáře však zůstávaly širší veřejnosti skryty. Pomineme-li faksimilované vydání Bible kralické z nedávné doby (1997, edice je k naší ostudě německá), nebyla Šestidílka nikdy v úplnosti reeditována. Teprve nyní, díky vydavatelské odvaze České biblické společnosti, ji tu máme v jednom mohutném svazku o 2811 stranách.
Jazyk Bible kralické, po stránce gramatické i stylistické archaický už ve své době, má pro současného čtenáře zvláštní kouzlo. "A uzřevše ho, ulekli se: i řekla matka jeho k němu..." (Luk. 2,48) je, málo platné, působivější než ekumenické "Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla..." (1979). A teď se nám dostává odměny za 421 let trvající trpělivost: velká porce kraličtiny v komentářích. Ty mají různý rozsah, u některých biblických knih jsou skoupé na slovo, u jiných naopak mnohomluvné. Dnešní čtenář občas žasne, co vše se muselo (?) vysvětlovat a co naopak zůstalo bez objasnění. Například slovo "smilství", ve staré češtině běžné, "upřesňuje" komentář k Ezech. 16,41 lakonicky: "Kurevství." Jindy v jistých rozpacích hledíme na pasáže ne zcela srozumitelné, jimž se však výkladu nedostalo, třeba (Jer. 13,23): "Může-li změniti (...) pardus peřestost svou..." Kraličtí nabízejí ekvivalent k "peřestosti", totiž "strakatost", avšak "pardus" jim za povšimnutí nestál; že byl míněn "pardál", musí si dnes čtenář nalézt jinde, tehdy to asi věděl bezpečně.
Editor Pavel Nápravník a jazykový redaktor Robert Dittmann v tom nemohli nic dělat, operovali de facto jen v rovině pravopisné a typografické, kde ovšem učinili jisté kompromisy. Bratrský pravopis psal spojku "i", v biblických textech hojnou, jako "y", v Šestidílce se "y" vyskytuje dokonce po c, s, z, školský příklad zní "y cyzý sýla". Editoři tím asi nechtěli čtenáře 21. století děsit, a tak v těchto případech pravopis smířili s dnešní normou. Ypsilon však ponechali v osobních a zeměpisných jménech: na Danyela, Jerycho či Judyt si lze zvyknout poměrně snadno, na Krysta a Maryji už hůře.
Nečekané čtenářské setkání s jednosvazkovou Biblí kralickou šestidílnou (tak zní dnešní název, podtitul pak: Kompletní vydání s původními poznámkami) přináší sváteční pocity. Také proto, že z hlubin času vytažený poklad pěkně vytiskli a svázali - Číňané. Ani ve Vimperku by to asi nesvedli lépe; jistě ne laciněji. Návrh: Litera za nakladatelský čin v magnéziové minerální soutěži. A kolektivu překladatelů Cenu Josefa Jungmanna in memoriam.
