Česká komunistická strana si v sobotu zvolila znovu za předsedu Vojtěcha „Falmera" Filipa. Není to vlastně událost, čekalo se to, Filip neměl relevantního soupeře. Přesto by byla chyba přejít volbu i sjezd třetí nejsilnější strany v zemi bez povšimnutí.
Sjezd potvrdil, že normálnímu člověku může být zcela lhostejné, kdo se v KSČM řadí k „reformistům" a kdo k „neostalinistům". Rozdíly v názorech mohou snad založit spor uvnitř psychopatického světa komunistického hnutí - náhodnému pozorovateli nezbývá než civět s otevřenou pusou. Sleduje stranu, v níž se mluví jiným jazykem navenek a jiným dovnitř. Stranu, která sdružuje ideologické blouznivce, pomatené mládežníky, vysloužilé milicionáře a pragmatické cyniky. Běžné kategorie zvenčí v ní nefungují (nebo fungují omezeně), bez speciální znalosti se není podle čeho orientovat.
Filipův protikandidát, poslanec Stanislav Grospič, říkal, že chce bojovat s pravicí a kapitalismem, změnit neokoloniální postavení ČR vůči velkým kapitalistickým státům a ve stranické politice využívat všeho pozitivního z doby komunistické vlády. Prohrál. Ale v čem se liší od Filipa? Kdo to uhodne, dostane dárek.
A co si má člověk myslet, když třeba poslanec Václav Exner, označovaný v novinách pravidelně za „konzervativce", najednou prohlásí, že „přehnaná kolektivizace... byla chyba"? Stal se panu Exnerovi úraz? Nebo je to taktika? Souvisí to s vymíráním členské základny? Jak dlouho to bude platit, do příštího pietního aktu u Gottwaldova hrobu? A co pronese, proboha, Švorcová?
Na sjezdu se prý nejagilněji projevovali „komsomolci" z KSM, tedy mladí členové organizace, kterou příslušné české orgány hrdinně zakázaly (u „velké matky" KSČM pochopitelně nepřichází v úvahu nejen zákaz, což by byl asi nesmysl, ale ani zájem příslušných orgánů). Server Ihned přinesl rozhovor s individuem jménem Lukáš Kolarčík. Komsomolec pronesl pár geniálních vět. Třeba: „Co se týče společného vlastnictví výrobních prostředků, ve stadiu vývoje nejde jenom o likvidaci soukromého podnikání. My máme představu, že při vývoji socioekonomické základny by živnostníci sami dospěli k tomu, že to pro ně není výhodné." Komsomolec Kolarčík studuje historii, je mu něco přes dvacet.
Síla Vojtěcha Filipa (a jeho nejbližších spolupracovníků) je v tom, že tohle všechno dokáže využít a zpracovat. Vojtěch Filip je něco jako ředitel blázince, který sice se svými chovanci sdílí většinu magořin, ale má nad nimi navrch, umí je pragmaticky řídit, přiměje je k poslušnosti. K tomu dokáže vyjednat slušné dotace: v případě KSČM stabilní cca desetiprocentní voličskou podporu. Nezbývá než popřát sociálním demokratům hodně štěstí do další spolupráce se „standardní demokratickou stranou".
Foto: Petra Mášová
