Ministr financí Andrej Babiš (předseda hnutí ANO) dokázal v neděli u Václava Moravce během dvou minut říci, že státní rozpočet číst nebude (poněvadž on přece dělá strategii). A že si ho tedy přečte (když tedy Moravec jinak nedá). Večer už se sázelo tučnými písmeny: "Nečetl jsem ho a nebudu to číst. Jsou tam na to lidi." Druhá část politikova výroku po výtce popírající tu prvou ("Ale já si ho přečtu v krácené verzi") už asi nebyla tak čtivá, protože demonstrovala Babišovu flexibilitu v pouhém dialogu. Natož v politice.
Hned v pondělí se roztrhl pytel s komentáři a proslovy o tom, jak je ten Babiš nebezpečný. V jediný den jsme si mohli přečíst, že hnutí ANO "program nemá, což je výhoda, lze jej tvořit ad hoc, podle toho, co si okolnosti žádají," napsal Bohumil Doležal v Mladé frontě E15. Asi jen proto tohle sdělil, aby mohl zlověstně dodat: "Co přijde pak, na to raději nemyslet." A co takhle nemyslet raději vůbec? To by nepomohlo?
Petr Honzejk se v Hospodářských novinách zahloubal nad tím, "kam jede Babišova limuzína" (sic!) s nepolitickou politikou babišovského typu, která chce řídit stát jako firmu a "aktivní občany tak vlastně nepotřebuje". Podle Honzejka nám, občanům, hrozí, že nebudeme pojímáni jako tvůrci politiky, ale v lepším případě jako zákazníci, v případě horším pak jako zaměstnanci vrchního manažera či majitele. Ti i oni "mohou být nakrmeni, informováni i politicky vedeni z jednoho zdroje".
A protože rozličných názorů na Babiše bylo proneseno dost, zatoužil novopečený místopředseda ODS Jan Zahradil časopisu TÝDEN (č. 6/2014), jenž vyšel rovněž v pondělí, sdělit tohle: "To je věc, ze které mám obavy. Osou vlády je totiž člověk (Andrej Babiš) a jeho hnutí (ANO 2011), což představuje nebývalou koncentraci politické, ekonomické a mediální moci, jaká tady od roku 1989 ještě nebyla." Babiš - podle Zahradila - "disponuje relativně velkou výrobní základnou" a zřejmě "si v některých případech bude právní prostředí modifikovat k obrazu svému".
Pinglova moudrost?
Zdá se mi zvláštní klást toto vše na hřbet Babišovi v době, kdy jen několik korporací s gigantickou "výrobní základnou" cvičí s právním prostředím EU i USA, jak se jim zrovna zamane, a kdy dvě desítky velkých věřitelských bank drží pod krkem skoro stovku zadlužených států světa. Je zvláštní dovolávat se "aktivních občanů" proti Babišovi, jestliže se titíž politici a komentátoři ještě včera tvářili, že nikoli občané - čas od času veřejně označovaní za shlukující se lůzu, která si předtím "žila nad poměry" a nechce se vzdát svých "privilegií" -, nýbrž přece finanční trhy a ratingové agentury jsou faktickými "tvůrci politiky". Stěžují si dnes na proměnu státu ve firmu ti, kteří léta usilují o transformaci pacientů či studujících v klienty manažersky řízených nemocnic a škol. A posmívají se ad hoc reakcím "nepolitického politika" na proměňující se okolnosti nebo jen vývoj dialogu, zatímco vyžadují maximální flexibilitu od pracujících lidí.
Je podivné a zároveň průhledné, brání-li dnes ideu demokracie a politična ti, kteří si léta stěžovali, že jejich "věcná řešení" a "jedině možné" privatizace či reformy - jejich expertně odůvodněné postupy - jsou nadmíru ideologizovány. "Je to zpolitizováno!" ječeli pod náporem nespokojených občanů. A všechna média - tehdy mnohem víc majetkově pluralitní - hudla jedinou technokratickou písničku s nimi. A teď jim najednou vadí "technokrat" a "oligarcha přes všechno" Andrej Babiš?
Jsou nevěrohodní. Babiš je plodem společnosti, evropské i globální "babišárny". Možná jen navíc prostě chce, co se stále ještě neodpouští: aby se už prostě tolik nekradlo. Možná je opravdu pobouřen. Možná jen ví, co dávno zjistil každý pingl: že si lze vydělat a dát něco stranou i bez čepování pod míru.
