Petr Nečas pojede na víkendový kongres ODS stále jako plnohodnotný premiér, nikoli jen premiér v demisi. To je ale jediná politická jistota tohoto týdne. Odklad hlasování o balíčku až za kongres totiž vzbuzuje naděje jak v táboře Nečasově, tak táboře rebelů.
Předně platí, že pro Českou republiku je odklad hlasování spásná myšlenka. Ať už kongres i konsolidační balíček nakonec dopadnou jakkoliv, v zájmu státu určitě není, aby se tu coby vnitrostranický klacek používal státní rozpočet a daňové zákony, které se bezprostředně dotýkají každého, od seniora po nemluvně. Nechť si tedy modří ptáci ráčí vyprat své špinavé partajní prádlo a až pak rozhodují o věcech celostátního významu.
Na odsun hlasování o balíčku bez reptání přistoupily obě strany barikády v ODS, protože je svým způsobem pro obě výhodný. Co si od něj mohou Nečas i rebelové slibovat?
Troufnou si na "stranozradu"?
Pro předsedu Nečase může kongres po zle prohraných volbách znamenat uklidnění situace. Možná jen dočasné, jak se v roce 2008 v navlas stejné situaci přesvědčil jeho předchůdce Mirek Topolánek: horký kongres sice nakonec ustál, ale o půl roku později už byl premiérem v demisi - a o další rok později i partajním předsedou v demisi.
Pokud ale Nečas na kongresu post předsedy uhájí, což se zatím zdá pravděpodobnější, bude mít mandát - alespoň formálně - posílený. A čerstvě zvolenému předsedovi se hůře odporuje než dožívajícímu. Nehledě na to, že na předsedův popud může kongres zavázat všechny poslance ODS, aby hlasovali pro balíček, tedy pro vládu vlastního předsedy. A hlasovat proti jasné pobídce kongresu, to už je jistá "stranozrada". Z tohoto pohledu tedy odklad hraje do karet Nečasovi.
Pilip, Tlustý, Tluchoř?
Je pravda, že hlasování ještě před kongresem dávalo rebelům větší naděje, že premiér jejich požadavkům ustoupí. A že ho tím jako předsedu ODS ještě více oslabí (a na kongresu pak dorazí).
Jinak ale celá věc vypadá, pokud by se Nečas před požadavky rebelů nesklonil, šel do hlasování "na krev" a raději obětoval vládu. V takovém případě by tedy šestice poslanců ODS vědomě položila kabinet vlastního předsedy. U modrých ptáků nic nového pod sluncem, tandem Pilip-Ruml takto v roce 1997 položil Klausovu vládu a skupinka Vlastimila Tlustého o dvanáct let později Topolánkovu. Příznačné ale je, kde všichni dřívější pokladači vlastních vlád skončili - na politickém hřbitově.
Shodit vládu vlastního předsedy, to prostě ODS neodpouští. S puči a atentáty si zažila své, to Tluchořovci dobře vědí. Proto je i pro ně odklad hlasování o balíčku výhodný. Jediná cesta, jak odstřelit Nečase a nespáchat tím současně vlastní politickou sebevraždu, totiž vede přes kongres, tam musí ukázat svou sílu a alternativu. Ostatně zabili by tím dvě mouchy jednou ranou: pokud totiž odstraní Nečase coby předsedu, je z něj rázem i mrtvola premiérská.
