Stalo se, co stát se asi muselo. Rusnokova vláda, čerpající z aury Miloše Zemana a z prostého faktu, že není vládou Nečasovou ("Zastavili jsme Kalouska," bije se za ni v prsa prezidentská SPOZ...), dala nahlédnout do svého ledví. Od seškrtání stamilionů na takzvaný základní výzkum a od tvrdých vět premiéra na adresu akademických ústavů tento týden naprosto přesně víme, kdo nám tu vládne: sice možná (opakuji: možná) nikoli dogmatičtí neoliberálové, zato však docela jistě hejno technokratických jepic.
Jiří Rusnok vědce doslova konsternoval. Škrtnout 700 milionů na zabezpečení základního výzkumu, samotného gruntu vědecké činnosti, vyzývat Akademii věd České republiky, aby si v nouzi laskavě pomohla sama, například zrušením dvou desítek ze svých padesáti ústavů (a také tím, že dá do frcu své patenty) - tak tohle si nedovolil ani Miroslav Kalousek, provokatér odborářských davů, mlátič politicky prostořekého mladíka (ba málem i jednoho poslance) a nejškrtivější krajta české ekonomiky.
Je jasné, oč tu nyní běží. Technokratům u kormidla, proutkařům finančních trhů a betonářům lesů, vod a strání končí "vzdálená budoucnost" když ne rovnou na špičce nosu, pak tedy pouze ročními ekonomickými ukazateli, ročním obratem kapitálů (potažmo patentů na bleším trhu). Jen takovýto obzor si zřejmě dovedou představit k "nastartování ekonomiky" a "proinvestování se z krize". Buď se dá věda namazat na chleba, anebo je to jen plané dumání, bez kterého se klidně obejdeme. Ano, spousta prosťáčků tomu zatleská, hýkajíc uslintaným nadšením.
OECD ve svém manuálu definuje fundamentální badatelství zhruba takto (dovolím si lidsky převyprávět): základní výzkum je neustálé experimentování, tedy systém pokus a omyl, pokus a katastrofa, pokus a pravda. Což je úhrnem docela drahé a málokterý byrokrat nebo (třeba i bývalý) kuplíř penzijních fondů - uznejme to - něco takového může pochopit. Základní výzkum je také teoretická práce (spousta nudných matematických rovnic). Je to abstraktní - od hmatatelných jednotlivin a od povrchu pozorovatelných jevů odhlížející - sestupování k podstatě jevů, padni komu padni. Vědecký dorost se při tom učí (a jedině takto vůbec může naučit) základům disciplíny. A vědecké myšlení si jen tak může v nevyhnutelném střídání generací zajistit návaznost i kvalitu. Nejenom charakteristikou základního výzkumu, ale přímo nejdůležitější podmínkou jeho vědecké úspěšnosti je zákaz jakýchkoliv úvah o jeho konkrétní aplikaci. Úvah o všem, co je vyčíslitelné v ročních statistikách, v záznamech o tocích komodit a peněz. O všem podobně pomíjivém, "tekutém" a občas i zavrženíhodném...
A teď přijde ten vtip: takzvaný aplikovaný výzkum, o nějž premiéru Rusnokovi jde především, definuje OECD jako "původní zkoumání provedené k získání nových znalostí, které je však již směrováno ke specifickému a praktickému cíli". Jinými slovy: praktické cíle předpokládají již obeznámenost s "původním zkoumáním", kteroužto obeznámenost nelze získat nikde jinde než v ohni "nepraktického" základního výzkumu. Jednoduše není možné mít směrované "původní zkoumání" bez mohutného základního výzkumu, který v jádru nesmí být směrován vůbec. Jestliže tedy vláda ubere základnímu výzkumu 700 milionů a naopak přidá na výzkum aplikovaný 400 milionů korun, odhodila do kanálu součet těchto položek, tedy více než miliardu. To je jako vytrhnout na jaře celý sad švestek z kořenů a na podzim si na ně najmout česače.
Vládě nepomůže, že má na své straně podnikatele, Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářskou komoru a Technologickou agenturu České republiky; jsou to subjekty evidentně stejně slepé a v jepičím bytí zacyklené jako česká vláda sama. Nám - celé společnosti - by mohlo pomoci, že je to koneckonců vláda v demisi a že snad už nikdo podobnou tupost nezopakuje. Jinak je zralá na demisi naše budoucnost. Ztratíme ji.
