Očima Vojtěcha Varyše
Byli jednou dva bonviváni
13.01.2013 19:16 Glosa
Na skutečnosti, že se v druhém kole prezidentských voleb utkají Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg, je nejvíce fascinující, nakolik si jsou oba finalisté podobní. Příštích 14 dní stráví jako největší rivalové, jde však o dvě strany jedné mince.
První věc, která při pohledu jak na Zemana, tak Schwarzenberga upoutá, je jejich prezentace coby bonvivánů a znalců života, kterým není cizí žádná neřest. Schwarzenberga známe s dýmkou, Zeman je silný kuřák cigaret. Zemanův pozitivní vztah k alkoholu je široce medializován, milovníkem dobrého jídla i pití je také Schwarzenberg. Ne nadarmo svou předchozí kampaň vedl pod heslem "Na pivo s Karlem". Žádné vytrvalostní běhy nebo sport, naši prezidentští pretendenti si radši zajdou na jedno. Nebo na víc, když jim to vyjde.
Schwarzenberg nenápadně posiluje svou pověst milovníka žen a umírněného proutníka, nevěru veřejně přiznal i Zeman; oba také rádi používají příměry ze sexuálního života. Ani jeden nejde daleko pro ostřejší slovo - vulgarismy se to v jejich projevech jen hemží. S ničím z toho se suchaři jako Fischer nebo Dienstbier nemohou vytasit, a možná i proto nakonec prohráli.
Zeman i Schwarzenberg jsou muži nad věcí, které jen tak něco nerozhází. K politice přistupují rozšafně, blahosklonně přehlížejí temnou minulost i boční aktivity svých spolupracovníků, k méně vábným součástem svých vládní angažmá se nevyjadřují. Schwarzenbergův legendární výrok "díky bohu jsem tak dlouho nebyl doma, že už si ani nevzpomenu na ty paka" mluví za mnohé.
Oba také berou prezidentování, respektive politiku co takovou, jako oběť: Schwarzenberg opakovaně dal najevo, jak by raději trávil penzi na svých rakouských državách či alespoň orlickém panství, Zeman se jen nerad loučí s vejminkem na Vysočině. Ale když vlast zavolá...
Ani jednoho rovněž nelze označit za ideologického zaslepence. O vlažném vztahu Zemana k levici, ač se rád jako pravověrný sociální demokrat prezentuje, bylo napsáno mnohé. Schwarzenberg je schopen hrát tu ministra za zelené, tu předsedu konzervativní strany; být liberálem, pankáčem i strážcem havlovské tradice. Podle toho, co je zrovna potřeba.
Jestli se oba k něčemu s chutí a razantně vyjadřují, je to zahraniční politika. A tam jsou překvapivě zajedno. Oba jsou nadšení eurooptimisté. Oba silně podporují Izrael. Oba jsou také proamericky naladěni, vzhledem k jejich vztahu ke zbrojení či preventivním úderům například na Írán je lze označit za jestřáby.
A tak by se dalo pokračovat. Máme před sebou dva rozverné strýčky, kteří se stále usmívají, ale v případě potřeby se nerozpakují uštědřit nám pohlavek. Asi je pravda, že český národ stále hledá tatíčka.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.