Filmová schizofrenie
06.01.2008 12:00
Ten zážitek přinesl Češtině na skřipci film Hodiny. Autuška (nebo jak se říká letušce v autobuse?) jej pustila v česky dabované verzi asi proto, že autobusy vozí do lázeňského města mnoho zahraničních hostů, tak ať si moc nemyslí. Zároveň – a tady to začíná být napínavé – k tomu pustila české titulky; když už Rus nerozumí tomu, co se říká, proč by měl rozumět tomu, co je tam napsáno, že ano.
A na zážitek bylo zaděláno. Titulky a dialogy totiž spolu neměly nic společného, nebo spíše souvisely spolu jen velmi volně. Řečené „abych přišla“ se proměnilo v psané „kdybych nepřišla“, z rána se stal večer a tak dále. Jeden idiom nechytil autor titulků, druhý obrat nezvládl překladatel dialogu (to byl častější případ). Dohromady měl divák pocit, že sleduje mistrné dílo, jež používá jednoho obrazového vybavení k vyjádření dvou zcela odlišných dějů.
Na podobném principu před lety Frank Zappa natočil jedno své album tak, aby z každého reproduktoru zněla úplně jiná hudba. Komu se nelíbilo, co hraje z levé bedny, pustil si pravou a naopak. Stejně tak tady v autobuse z Prahy do Varů šlo buď číst titulky a sledovat jeden film, nebo poslouchat dialog a vidět dílo zcela jiné. Kdo nenasytně dělal obojí, stal se účastníkem soukromého dadaistického festivalu, z něhož měl už někde kolem Krušovic hlavu jako věrtel. To všechno za sedmdesát korun; a pak že ekonomika nefunguje.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.