Omluvy
12.06.2006 00:00
Vzniká v Česku pěkná jarní tradice. Sociálnědemokratický premiér si stoupne před televizní kameru a omluví se občanům země, jíž vládne. Vzniká dojem, že vedle příslovečných pomlouvačných kampaní, jež proti sobě vedou politické strany, jsme svědky i souběžné kampaně omlouvačné.
"(...) omlouvám se za to, že jsem tím zavdal příčinu k určitým politickým půtkám a šarvátkám (...)," řekl v březnu loňského roku Stanislav Gross. "Já si myslím, že pokud jde o ten sobotní projev, že pokud jde o výrazové prostředky, tak to byla z mé strany chyba (...). Myslím si, že to byla první vážná chyba, kterou jsem za třináct měsíců v čele vlády udělal, a samozřejmě z toho hlediska se české veřejnosti také omlouvám," napodobil ho minulý týden Jiří Paroubek.
Prohlášení obou pánů mají o to více společného navzájem, oč méně mají společného s omluvou.
Podle obvyklého výkladu je omluva výrazem lítosti nad vlastním pochybením a žádostí o jeho prominutí. U grossoubků je to jinak. Gross se omluvil za to, že dal prostor svým kritikům. Podle této logiky by se člověk, jenž právě zabil v autě tři lidi, měl omluvit policistům a záchranné službě za obtěžování kvůli výjezdu.
Paroubek se omluvil za "výrazové prostředky", nikoli za hrůzný obsah svého povolebního projevu. Co to znamená? Řekl tehdy něco jiného, než co měl na srdci? Pak dluží vysvětlení, co to bylo. Kdo však například řekne, že Sparta remizovala se Slavií, když ve skutečnosti zápas skončil výsledkem 6:0, omluvou za výrazové prostředky mnoho nenapraví. Zbývá tedy jediné jiné možné vysvětlení: Paroubek se omluvil za to, že se svým projevem v očích mnoha lidí poškodil. Kam zmizela lítost a žádost o prominutí? (Na Seychely, napadne frivolního pisálka.)
Politici tak - po slovech solidarita, harmonizace nebo sociální - dávají i slovu omluva nový, ošklivý význam. Na ostatních je, aby si toho byli dobře vědomi.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.