Umět česky jinak než ostatní může být zábavné. Čeština na skřipci měla v posledních týdnech několikrát tu čest mluvit s hrabětem Ernestem Kolowratem. Jeho mateřštinou je čeština, ale nese jemné známky už skoro šedesáti let, jež hrabě strávil ve Spojených státech. Ne že by dělal vyložené chyby, ale některé věci mu zkrátka dává rozum trochu jinak, než je obvyklé.
Často je to ku prospěchu věci. Například takový „bankovník“ je slovo hezčí než běžný „bankéř“, navíc dává člověku možnost odlišit různé funkce, třeba pracovníka pobočky od ředitele. Na podobném principu je „šlachovaté“ maso logicky něco trochu jiného než „šlachovitý“ chlapík.
Víme však, jaké to je, když dva dělají totéž. Jsou lidé, kteří s češtinou zacházejí také po svém, ale výsledek má ke šlechtickému půvabu daleko. Laskavý čtenář upozornil minulý týden Češtinu na skřipci na zlozvyk, jemuž propadají meteorologové hovořící o „nárazovitém větru“. To má všechny nevýhody, jaké si nové slovo může na svět přinést: je delší než původní výraz „nárazový“, přičemž vyvolává falešný dojem, že je jaksi důležitější, a je ošklivé. Především však znamená zcela totéž jako jeho předchůdce a podle jazykové logiky tu tedy nemá co pohledávat. Stejně tak fotbalovitý míč, koženičitá kabelka nebo papírovitý pytlík: cena za originalitu je zde příliš vysoká.
V redakci se množí dopisy, jejichž autory trápí výraz „kdo s koho“. Čeština na skřipci se tématem zabývala letos v únoru (výsledek: kdo píše „s“, strefil se, kdo píše „z“, zvoral to). Článek je k nalezení na internetové adrese http://www.tyden.cz/cestina-na-skripci/kdo-s-koho-pokrok_4609.html.
