V nakladatelství Odeon vycházely hluboko před rokem 1989 detektivky ve formátu „třikrát ten a ten detektiv“. Bylo to prima čtení: pomyslné dveře do zločineckého světa si u Češtiny na skřipci podávali Phil Marlowe, Nero Wolfe, lord Petr Wimsey a mnoho dalších. Nějakým hrůzným omylem se minulou středu v týchž dveřích, jen značně oprýskaných a rozvrzaných, objevil Pavel Čapek.
Aniž by tento sloupek chtěl vzbudit dojem, že je vůči zmíněnému fotbalovému komentátorovi České televize nějak zaujat, jeho výkon při utkání Ligy mistrů mezi pražskou Slavií a Steauou Bukurešť nejde jen tak přejít. Z mnoha zážitků, jež divákům nabídl, tři následující vyčnívaly.
„(Slavia hraje) podle pravidla, že běhá míč a protihráč,“ chválil Čapek výkon sešívaných. „To je proto, že je Slavia v pohybu.“ Tak jednoduchá věc jako fotbal najednou získala netušený rozměr: slávisté byli v pohybu, nicméně tím, kdo běhal, byli Rumuni.
„Má na sobě exotické číslo 84,“ pokračoval televizní guru postmoderní logiky. To by možná potěšilo George Orwella, ale jinak si člověk není jist: proč je 84 exotické číslo? Znamená to, že je vyšší než obvykle? Že, řekněme, šestka je číslo prima domácké, zatímco dvaadvacítka už vykazuje jisté kulturní odlišnosti? A co je třeba 103 – science fiction?
Po utkání: „Šenkeřík má sice na sobě modrý dres (protihráče), ale zpovídat ho bude Ondřej Lípa.“ Plyne z toho, že Ondřej Lípa s lidmi v modrém triku zásadně nemluví, ale ta nekonečně vzácná příležitost vítězství Slavie jej projednou obměkčila? Nebo je tam nějaká jiná zákonitost, s níž se musejí komentátoři vypořádat, o níž běžný člověk nemá ani ponětí?
Buď jak buď, žánr „třikrát Pavel Čapek“ by si žádný fanoušek lingvistického surrealismu neměl nechat ujít. A Raymond Chandler by jen koukal, jak vypadá skutečně drsná škola.
