Není-li zrovna olympiáda, jsou skupinou lidí, jejichž jména se v médiích skloňují nejčastěji, politici.
Tyto bytosti jsou mnohem méně sympatické než sportovci, což dokládá i poslední průzkum CVVM zkoumající prestiž vybraných profesí; poslanec v něm poprvé obsadil poslední místo, jež odjakživa patřilo uklízečce. O to více však naše životy zákonodárci ovlivňují.
Do této skupiny soudobých superstar lze s trochou nadsázky přiřadit vzhledem k pozornosti, jíž se jí ze strany sdělovacích prostředků dostalo, i novou pražskou vrchní žalobkyni. Lenka Bradáčová má již dokonce fanouškovské facebookové stránky, nazývající ji "Czech Cattani" či apelující "Cattani na Hrad"!
Sympatické na ní je, že má zájmy jako každá jiná ženská; móda ji evidentně baví a v kabátku Desigual je nepřehlédnutelná. Avšak především ji ctí, že nechce komentovat své soukromí, jak řekla ve stěžejním interview pro deník Právo.
Významný však nebyl ten rozhovor ani tak proto, že by zde Bradáčová pověděla z hlediska justice cosi zásadního, nebo dokonce převratného, nýbrž protože neřekla nic. Respektive jen potvrdila, co skeptici předpokládali již drahnou dobu: u starých kauz státní zástupkyně na úspěch moc nevěří a nechce, aby vrchní státní zastupitelství bylo přeceňováno. Definovala své působení vlastně tak, že bude úřadovat v rozporu s všeobecným očekáváním, kvůli kterému byla jmenována - coby novodobá spasitelka.
Před ministerstvem spravedlnosti se mimo jiné protestovalo, neboť se věřilo, že s Bradáčovou se začnou otvírat kauzy, na něž policisté z obav nesáhli. Jelikož se doufalo, že k vyřešení nynějšího marasmu postačí, bude-li neústupná návladní prosazovat zákony a nařídí-li jejich platnost pro všechny včetně politiků. Naivní představa. Asi stejně jako ta, že svobodu a demokracii si lze vymoci pouhopouhým cinkáním klíči na Václaváku.
Bradáčová teď všem de facto vzkázala: Budu úřednicí, jež je tu kvůli změně systému, změna se však netýká kauz, poněvadž jak je o mně známo, jsem zastánkyní třístupňové soustavy prokuratury. Jejím úkolem bude tedy nějak vyčíslit a zanalyzovat, jak by se dalo vrchní státní zastupitelství v Praze zrušit.
Bradáčová získala pověst neúplatné, neúprosné a přitom spravedlivé žalobkyně. To je pochopitelné. Žijeme totiž v době, kdy reality show nahradila realitu, kdy statisíce domácností více než své vlastní prožívají životy svých miláčků - populárních soutěžících z nekonečně dlouhých Farem, Výměn manželek a tak dále. Mediální obraz cesty Bradáčové do Prahy patří bohužel - přes všechny její nesporné profesní kvality - do podobných kategorií.
