Daniel Deyl: Barack Obama a barák v Chicagu
Domácí
17. 2. 2007 13:44Má šanci? Dosud se mu dařilo být skvělým zástupcem politického středu, takže má málo nepřátel. To však není zadarmo. Když byl zákonodárcem v Illinoisu, v mnoha případech – takových, na nichž se pozná, kde politik skutečně stojí – se bez zjevných důvodů zdržel hlasování (přesněji: hlasoval „přítomen“, což je illinoiská varianta téhož). Tak se zachoval k několika zákonům o potratech, o držení zbraní, o vzdálenosti striptýzových barů od škol a tak dále. V Illinoisu se to považuje za obvyklý tah politika směřujícího vzhůru, jenž si nechce nadělat nepřátele.
A pak je tu skandálek. Než se Obama v roce 2005 stal washingtonským senátorem, napsal knihu Troufalost naděje. V říjnu 2004 za ni dostal 1,9 milionu dolarů zálohy od nakladatele, z nichž použil 1,65 milionu na koupi pseudogeorgiánského domu v luxusní chicagské čtvrti South Side o dvacet procent pod cenou. Týž den koupil jistý Tony Rezko, Obamův známý a chlapík s pověstí šikovného lobbisty, přilehlý pozemek; o necelý rok později jej Obamovi za stejnou cenu prodal. Existuje podezření, že Rezko (mezitím obviněný z korupce) zaplatil plnou cenu, aby Obama dostal slevu. U běžného smrtelníka by to patrně prošlo bez povšimnutí, u prezidentského kandidáta ne.
Buď Obama netušil, že bude kandidovat na prezidenta, a proto se příliš nestaral o to, jestli podmínky jeho transakcí s nemovitostmi vyjdou na světlo. V tom případě by jeho hlasování naznačovalo, že mu jako politikovi schází páteř. Nebo s kandidaturou naopak počítal a myslel si, že mu ne úplně košer koupě domu projde. To by naopak naznačovalo, že není politikem nového, nýbrž velmi starého střihu. Nebo to může znamenat ještě něco jiného – ale to bude muset Obama zanedlouho vysvětlit přinejmenším stejně přesvědčivě, jako nyní mluví o svých politických ideálech.
