Očima Martina Hekrdly
Dobešové a jezevčíci

Návrat Josefa Dobeše na ministerstvo školství v roli poradce je trochu šokantní poté, co sám složil funkci v časové návaznosti na akademický Týden neklidu a "logicky" z důvodu škrtů, kvůli kterým tato škrtvláda vůbec vznikla a ministry VeVerek zaměstnala. Dobeš Josef je ale exministr napoleonské postavy, jenž houževnatostí a návratem evokuje humornou pasáž z dávného protokolu: "Přišel jsem k zamčené brance a přehodil přes ni oba jezevčíky, hodlaje tuto přelézti. Když jsem však už přehazoval osmnáctého jezevčíka, všiml jsem si, že se mi dírou pro slepice vracejí." Inu, jezevčíci jsou přímočaří a - na rozdíl od některých ministrů pouze fyzicky - přízemní.

Chladný analytik by řekl, že nejdůležitější je teď holý fakt rozpadu Věcí veřejných na státotvorně uvědomělé ministry a na bezmocný zbytek chaotů, které samospád událostí přimačkává zpět k vládě. Ale je škoda jen tak přejít důvody, které pro svoji - řekl by jistě Václav Klaus - "nedemisi" uváděl ministr dopravy Pavel Dobeš. Sepsal si je bod po bodu do vznešeného provolání.

Vím, lidé mávnou rukou. Znají život a tuší, že skutečným důvodem Dobešovy věrnosti vládě byla asi manželka a realistický pokyn: "Neopovažuj se vrátit domů bez ministerského platu!" I bez toho by Dobeš věděl, že obskurní partaj na jedno použití může sice třicátníka zvednout do výšin, ale sotva jeho kariéru ve stratosféře státní moci udrží. Naopak, může ji stáhnout dolů.

Dobešové a jezevčíci totiž vždy vědí, kde je jejich místo. Tam, kde se rozhoduje, dělí koláč národního důchodu a čelí protivenstvím ulice. Tedy u "páníčků", u "starých zkušených dinosaurů" (jak o sobě jednou řekl Miroslav Kalousek), v Nečasově Strakovce či stále ještě na Klausově Hradě.

Toho posledního pána citoval Pavel Dobeš ve svém nedemisním prohlášní doslovně. Podle Klause "odbory a různá profesní ad hoc seskupení... v dnešních potížích vidí příležitost k posílení svého vlivu a moci".  V této "neklidné době" prý "různé zájmové skupiny se snaží, aby sociální neklid přerostl v chaos". A Dobeš Pavel na to, že "různé zájmové skupiny se snaží, aby sociální neklid přerostl v chaos". A ve stoji spatném nahlásil nahoru: "Prohlubovat krizi a chaos nehodlám."

Trapné, nedůstojné, přízemní a smutné! Není náhodou nejvlivnější zájmovou skupinou sama vláda a největším zdrojem sociálního neklidu její politika? To samozřejmě nenapadne ani hradního kmeta, natož mladíka v podhradí. Ten si zřejmě opravdu myslí to, co Václav Klaus naklofal pro MF Dnes v článku "Hra s ohněm": že nejen Česko a Evropa, nýbrž "celý západní svět se zmítá v problémech" jednoduše proto, že "propadl iluzi jisté bezstarostnosti". Asi poslední výkřik české filozofie dějin.

No dobrá, budou volby, ať mimořádné (to sotva), ať řádné za dva roky. Jenže předtím je třeba nějak zařídit, aby se ty volby - tak jako dosud - nepodobaly přehozu  jezevčíků přes plot. Opentleni pestrobarevnými programy a vyzdviženi hlasy voličů, stále se nám nějakou dírou pro slepice vracejí. Jako zákeřní "lejtkaři". Jako dvě základní, šedivé a takřka nerozlišitelné bestie.