Úterník Lukáše Beka
Dobře prodejný Kasl a limity Babišovy politiky

Jan Kasl se nám asi do primátorského křesla v metropoli nevrátí. Aspoň tedy ne v barvách hnutí ANO. Ta zpráva sama o sobě až tak zajímavá není, ale lecos vypovídá o současném pojetí politiky coby supermarketu nejen v režii Andreje Babiše. A také ukazuje jeho limity.

Andrej Babiš chtěl původně řídit stát jako firmu a stejně tak i politickou stranu. Pak svá slova vzal částečně zpět, podstata ale zůstává stejná. Politické strany historicky fungují na základně nějakého společného zájmu, respektive jeho mixu, jako je třeba podpora živnostníků, podnikatelů nebo zaměstnanců na pravolevé škále.  Až potom se vybírají volební lídři.  Když si nesednou, vytvářejí se frakce a třeba i nové strany.

Babiš samozřejmě není první, kdo tohle otočil vzhůru nohama, ale jako jedinému se mu to zatím dařilo. Jeho metoda je obdobná jako v běžném marketingu. První otázka zní: Po čem je na politickém trhu poptávka? Kdo by ji mohl zaplnit? Všechno ostatní je podružné. Takhle si Babiš vypočítal, že Evropská unie nikoho moc nezajímá, jen se tak nějak všeobecně ví, že z ní občas tečou nějaké peníze. Nasadil proto profesionála na lobbing s dobrým vystupováním. Ač si to Babiš nemyslí a kárá svůj volební štáb, Pavel Telička jako lídr v eurovolbách pravděpodobně dosáhl maxima.

Bez vnitřních bojů to ve stranách nejde

Podstatně důležitější ale budou podzimní komunální volby. Na trhu v hlavním městě viděno optikou hnutí ANO postupně zklamaly oblíbené výrobky - nejdřív ODS, pak do značné míry i TOP 09. Měl ho tak zaplnit kdysi populární primátor Jan Kasl s ideálním profilem pro uspokojení zákazníka. Bývalý občanský demokrat, který se vzepřel praktikám z dob primátorování Jana Koukala (a určitě by to udělal i za Pavla Béma), oblíbenec Václava Havla. Babiš si ovšem zřejmě kvůli svému byznysovému myšlení neuvědomil, že Kasl získal svou auru právě díky politickému boji uvnitř ODS, díky neloajalitě ke straně. Kasl by nebyl tak oblíbený, pokud by nepopřel všechny zásady firemní kultury. Dnes už přitom není podstatné, zda skutečně bojoval proti nešvarům, jak sám tvrdil, nebo měl prostě příliš velké ambice, jak říkali občanští demokraté.

Bylo každopádně celkem logické, že někdejší primátor mínil i po letošních volbách dělat politiku, takže si pro to chtěl připravit půdu - získat na kandidátku své lidi, aby neskončil jako jeden z jeho nástupců z ODS Bohuslav Svoboda obklopen nepřáteli. To, co je v politických stranách běžné - boj každého s každým, o každičkou volitelnou pozici - je ve firmě nemyslitelné. Babišův plán pro pražské komunální volby tak nemohl dopadnout jinak než průšvihem. Z pohledu ANO přišla roztržka naštěstí relativně brzo, najít nového univerzálního politického vojáka však nebude snadné.

Mantinely této politiky jsou nasnadě. Lidé, kteří mají potenciál oslovovat voliče, bývají většinou povahy vzpurné. Existují sice i tací, kdo sami o sobě přitahují hlasy ve volbách a současně loajálně zapadnou do firmy. Jejich počet je však omezený a ještě více omezené je množství voličů, kteří na podobné finty budou napříště skákat.