V medializaci předčasných voleb do Poslanecké sněmovny zcela ustoupily programové cíle politických stran personálním kobercovým náletům.
Otázky vztahující se k Evropské unii, eventuálním cestám z politicko-ekonomické krize, stejně tak i kardinální vnitropolitické problémy (státní rozpočet, daně, nezaměstnanost, energetická bezpečnost, dostavba Temelína) jsou zatím jen simplifikovány a řešeny víceméně okrajově. Přitom nejde výhradně o problém sdělovacích prostředků, jakými jsou televize, rozhlas či tištěná média, nýbrž i internetu, kde je příkladem velkého zjednodušení takzvaná "volební kalkulačka".
Neustále a znovu dokola se však popisují personální otázky: kdo a kde je lídrem, změny na kandidátkách (posuny, škrty, nedostatky, jejich následné odstraňování, žaloby), přičemž pomyslným vrcholem byly "hrátky" okolo případného angažmá Václava Klause ve volebním bloku Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové či SPOZ a její výměny: Miroslav Šlouf (Praha), Dita Portová (Plzeň) či záhadné nominace s "létajícími fackami" v Hradci Králové.
Pomineme-li problematiku samotných médií, je tato medializace dána nepochybně i nepřipraveností stran (včetně parlamentních) prezentovat bezprostředně po vyhlášení předčasných voleb podstatné programové záměry. Dokonce i v případě, že některá partaj vypustí "balonek" programu (například prohlášení TOP 09, že zruší tři ministerstva), ostatní nereagují. Jako by se ani nejednalo o cestu z krize - u nás především politicko-společenské -, mnohem důležitější je, kdo bude poslancem.
Relativně novým prvkem medializace volebních subjektů je pak i takzvané veřejné vyslovení podpory. Nenominovaní, nicméně všeobecně známí lidé vyslovují svoji bezmeznou, ale především veřejnou důvěru nikoliv programovým cílům a záměrům, ale konkrétním personám:
Eva a Vašek Tomiu Okamurovi, podnikatelé Radim Jančura a Stanislav Bernard Andreji Babišovi, podnikatel Karel Janeček (kromě finanční pomoci hnutí Změna s lídrem v osobě exprimátora Jana Korytáře) rovněž Babišovi. Někteří nato stejně halasně vyslovenou podporu odvolávají - jako například ekonom Pavel Kohout (v případě Úsvitu přímé demokracie).
Trend, kdy před programy politických stran dostávají v mediálním prostoru přednost materiály o kandidátech, kandidátních listinách, volebních jedničkách, tedy kdy obsahová příprava významně ustupuje personálním otázkám, může být v mnoha ohledech pro strany výhodný: volič se vždy lépe identifikuje s tvářemi než s programem. Současně je však nebezpečný, jak se již ostatně tolikrát v historii, a nejen české, ukázalo. Bývá totiž charakteristickým znakem celospolečenského úpadku.
