Filantrop, pičo!

Ostrava už zase žije fotbalem: když se nestane nic neočekávaného, v sobotu vyběhne na Bazalech k ligovému zápasu Milan Baroš. Co je nám do toho, řekne si většina Čechů. Návrat nezdárného čutálisty do rodného klubu, proč se tím víc zabývat. Jeden důvod tady je.

Z ostravského Baníku odešel do ciziny, když mu bylo devatenáct. V následujících jedenácti letech nastřílel 83 gólů, dalších 41 přidal za reprezentaci. S Liverpoolem vyhrál Ligu mistrů, na Euru 2004 se stal nejlepším střelcem turnaje. Jeho plakáty zdobily dívčí pokojíčky.

Slávu si frajer z valašských Vigantic vychutnával po svém. Na dálnici mezi Ženevou a Lyonem mu policajti naměřili rychlost 270 km/h. Při angažmá v anglickém Birminghamu si po tréninku každou chvíli zalétl do pražských barů. Vyfotili ho na ulici močícího, s kondomem na hlavě.

Čert vem jeho soukromé excesy, mohli si říkat ti, kterým zůstávaly před očima hlavně jeho hvězdné chvíle ve "velkém vápně" - například dvě krásné střely do dánské sítě, kterými pečetil postup do semifinále evropského šampionátu v Portugalsku. To mu bylo dvaadvacet.

Střih, Milanu Barošovi je jednatřicet, což pro útočníka jeho typu znamená nástup penze. V istanbulském velkoklubu sice bere sedmdesát milionů korun ročně, ale trenér ho už nedává ani na lavičku. Baroš si jako správný, teď už dvojnásobný otec pochvaluje, že má víc času na rodinu.

Další střih, únor 2013. Baroš odmítá miliardářské nabídky z Ruska a Kataru. A podepisuje smlouvu s Baníkem Ostrava. Zdá se, že možnost bojovat na zchátralém stadionu o záchranu v Gambrinus lize je pro něj vysvobozením: s úsměvem vybíhá na zmrzlý trávník a rozdává rozhovory, přestože pro média dlouho neměl vlídné slovo.

Už vloni daroval mateřskému klubu milion korun, přihodil ještě sto tisíc fanouškům na jejich transparenty a další pokusy, jak vylepšit atmosféru na stadionu. Teď Baroš oznámil, že v dresu s nápisem Ostrava!!! bude hrát zadarmo a svůj plat rozdá na výchovu baníkovských žáčků.

Balon je teď na naší straně. Proklínaný fotbalista, o kterého se tolik let otíral skoro celý národ, poslal dlouhý nákop k českým srdcím. Spočítáme mu to? Co třeba takhle: "Má vyděláno." "Potřebuje si napravit reputaci." "Někdo mu to poradil." "Je v hajzlu a dělá gesta."

Barošův smluvní plat činí symbolických dvacet tisíc měsíčně. Ani při započítání možných prémií za vítězné zápasy to charitě nehodí závratné sumy. V Česku se však filantropii teprve učíme a každý takový čin je k nezaplacení. Pro všechny týmy: pro dárce, obdarované i pro diváky.

A kéž by takových nákopů přibývalo. "Chci mužstvu pomoci. Nepřišel jsem pro peníze, ty jsem si vydělal jinde. Bylo by přece divné, že jsem sem na podzim milion dal a teď bych si dva vzal," nechal se už mezitím slyšet Baroš. Přímočaré, obdivuhodné. Jako jeho góly.

"Respekt!" zhodnotí možná Barošovo rozhodnutí městští hejskové. Z Ostravy pak, doufám, zazní: "Banik, pičo!"