Na světě je málo zemí, kde mají prezidenta, který píše divadelní hry. Někteří diktátoři mají občas umělecké sklony, císař Nero psal básně a z uměleckých důvodů zapálil Řím. Václav Havel není žádný uměnímilovný tyran, nýbrž významný světový dramatik, kterého paradoxy dějin - a jeho odvaha - učinily na čas prezidentem.
Mediální pozornost věnovaná jeho hře Odcházení, která se dnes konečně dočká v divadle Archa premiéry, je přirozená, správná a Češi by byli barbaři, kdyby takovou událost nezaznamenali veřejně, byť reálně hru uvidí skutečně jen zlomek (zlomeček) daňových poplatníků - kteří na ni mimochodem nemuseli přispět ani korunou, protože sponzory české inscenace si vedení Archy našlo v zahraničí.
Zdá se mi ale, že v onom mediálním lomozu zaniká fakt, že jde především o divadlo. Tedy o uměleckou disciplínu, jež žije v nějakém kontextu, vzniká z tradic a delší kontinuity, nedá se dělat na koleně a je to po všech stránkách náročná věc. A je dobré připomenout, že právě v době, kdy se uvádí prezidentova hra, není vůbec jisté, zda příští roky nezanikne několik významných pražských divadel nebo zda nebudou muset výrazně změnit, to jest komercializovat svůj repertoár. Není vůbec jisté, zda právě divadlo Archa přečká další sezonu. Zda bude moci pokračovat nedaleko působící Divadlo v Dlouhé, na jehož repertoáru je jedna skvělá inscenace vedle druhé. Zda se divadlo, kde Václav Havel začínal, tedy Divadlo Na zábradlí, nepřemění v nějaký luxusní bordýlek. Zda se radnímu Richterovi nepodaří to, co ani komunistům ne, tedy donutit Jiřího Suchého, aby šel definitivně do penze. Zda nezanikne divadlo Ypsilonka, tak jako zřejmě skončí Spolek Kašpar, a zda vládnoucí ignorantství, které vidí přitažlivost Prahy v úsměvech kurtizán polévajících se šampaňským, nebude slavit žalostný triumf. To by pak Odcházení bylo skutečně labutí písní pražského tvořivého divadelnictví, které ještě teď je skutečnou hodnotou tohoto nevděčného města.
ČTĚTE TAKÉ: Ministr po jednání s Bémem: Nečekejte revoluci v grantech
Foto: ČTK
