Po totálním nezdaru slovenských hokejistů na světovém šampionátu se u našich východních sousedů mluvilo o národní ostudě. Pro podobně silná slova není v případě hodnocení výkonu našich reprezentantů důvod. Je prostě potřeba přijmout fakt, že na světě existuje (včetně Slovenska) sedm hokejových velmocí, takže při současném systému mistrovského turnaje pokaždé ve čtvrtfinále pro tři z nich medailový sen skončí. A tak to někdy odnesou Češi, jindy Finové, Američané či Rusové, zřídka Kanada (ke smůle tuzemských fanoušků neprošli Češi čtvrtfinálovým sítem podruhé v řadě).
Pravda, krach Hadamczikovy party v thrilleru se Švédy bolí. A hodně, vždyť díky mimořádné shodě okolností se v týmu sešli téměř všichni nejlepší hráči s českým pasem, kteří byli k mání, projevili zájem reprezentovat a nepostihla je nemoc nebo zranění. Jenže sport už je takový, kde jsou vítězové, nutně nechybějí poražení. Život jde dál. Snad jenom ty nářky na nepřející rozhodčí si naši hokejisté mohli odpustit. Česká povaha se zkrátka nezapře: chyby dělali všichni okolo, jen my ne...
Národní tragédie to vážně není. Alespoň už nemusíme sledovat, jak se v teplém květnu hraje někde hokej.
Foto: Reuters
