Hravá Evropa
16.01.2006 00:00
Na konci loňského roku slavila Evropská unie krom Silvestra také prosincovou shodu. Pětadvacítka nakonec přijala třetí britský návrh rozpočtového výhledu. Hravé evropské instituce prý použily „metodu vánočního stromku“. Tak se v eurožargonu nazývá princip, podle něhož se nejpalčivější problémy podaří rozlousknout pod tlakem blížícího se konce roku. Loni se to ale možná podařilo jen zdánlivě, jenom jako.
Největší ústupek, který odvrátil krizi vyhlížející ještě během léta a podzimu nepřekonatelně, učinila sama Velká Británie. Musela se smířit s tím, že se hluboká reforma evropských financí odkládá. Podpora evropského zemědělství, z níž noví členové získávají dle vyjednaných přístupových smluv do roku 2013 jen zlomek přímých plateb, bude ukrajovat z rozpočtu Unie až čtyřiatřicet procent. Masivními příjemci tedy nadále budou nejen ti, kdo to potřebují, ale i potravinářský koncern Nestlé, vévoda z Wellingtonu či rýžové farmy na severu Itálie.
Česko se přesto může radovat. Nevyšly pokusy uplatnit i v oblasti strukturálních fondů a regionální politiky, která zajímá nové členy nejvíce, princip „je-li málo peněz a více hráčů, zachraňme své dosavadní příjmy změnou pravidel“. Takže můžeme čerpat miliardy na projekty (pokud to ovšem budeme umět). V některých případech chce Unie poskytnout spolufinancování až z devadesáti procent a úlevy na dani z přidané hodnoty, DPH.
Radostná vyhlídka. Možná se ale radujeme předčasně. Politikové, kteří dnes v domácích půtkách šermují svým údajným vyjednávacím ekvilibrismem a úspěšnou taktikou z Bruselu, neřekli, že finanční výhled vyžaduje schválení všech tří hlavních institucí EU: Evropské komise, Evrospké rady i Evropského parlamentu. Právě ten poslední hraje v rošádě o evropské peníze vlastní významný part. Jako nadnárodní instituce hájí vlastní význam a nehodlá se smířit s tím, že se konsensus zrodil mezi členskými státy, nota bene za předsednictví země, která je tradičně euroskeptická. Poslanec Evropského parlamentu Reimer Böge už vyhlásil, že návrh odmítá, byť by přinášel peníze a záruky novým členům. Raději tvořme rozpočet každoročně, bez dlouhodobých záruk. „Tato dohoda je výhodná pro členské státy, nikoli pro Evropu,“ hřímá rozezlený Böge. A není sám.
Evropa se zdá být hravá a, jak známo, slovo „krize“ nemá ani trochu ráda. Hraje však hazard o peníze a krize v ní často vyvolávají právě ti, kdo by je sami měli řešit...
Autor: Petra Kuchyňková
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.