Francouzský prezident má jasný mandát a pevnou parlamentní většinu. Jaro letošního roku se jeví jako triumf Nicolase Sarkozyho, je korunovací jeho dlouholetých ambicí, snad i sladkou pomstou za uplynulá příkoří. Francouzskou pravici zbavil komplexů, oprášil její ideologii, přeměnil v moderní liberálně konzervativní stranu. Sedí prostě pevně v sedle. Jenže vše má své ale...
„Máme jasný program a do puntíku ho budeme realizovat,“ tvrdí prezidentův premiér-
-mluvčí François Fillon. A právě na tom se zřejmě rozpadne dosavadní konsensus jak v prezidentově politickém táboře, tak ve společnosti. Vládní strana UMP už nelibě nese vládnutí se zástupci levice či slib přenechat vedení vlivné parlamentní finanční komise opozici. Jde o posty a zájemců na straně vítěze je mnoho. Sama společnost dobře ví, že je v hluboké krizi. Sarkozyho volila proto, že jeho program považuje za východisko. Jde však o Francouze. Ti budou volit zachránce, dokud se jich opatření nedotknou. Věří, že mají právo na bezbolestnou léčbu. To se ukázalo při neobratné zmínce o zvýšení DPH před druhým kolem parlamentních voleb. Navýšení až o pět bodů má být provázeno snížením srážek z platů. Očekávaný výsledek: zlevnění vyváženého francouzského zboží a zvýšení mezd. Tedy skrytá devalvace inspirovaná Německem. Výsledek: pro levici se parlamentní volby změnily z katastrofy prvního kola na pouhý neúspěch v kole druhém.
První balík reforem má být schválen během léta. Noví poslanci se budou potit v Paříži. Dobrý nápad, kverulanti budou na dovolených. Po jejich návratu se ale ukáže, kam až je Sarkozy ochoten či schopen snížit nastavenou laťku, aniž se zpronevěří vlastním slibům. Podobné je to s jeho evropskou iniciativou. Na domácím pískovišti je pánem, na evropském jen jedním z mnoha. Sarkozyho ego bude muset hrát týmově – přistoupit také na kompromis.
Také v zahraniční politice uplatňuje nový prezident osvědčenou domácí metodu: hyperaktivitou vyplnit pole do té míry, že pro nikoho už nezbude místo. Francie ale dávno nemá prostředky na realizaci ambicí své hlavy. I tady bude muset zmírnit.
Sarkozy zatím triumfuje. Levice je ve stejném rozkladu jako soužití Royalové s prvním tajemníkem socialistů Hollandem. Zuby si ale brousí odbory a různé profesní korporace. Za pár měsíců se ukáže, kde je prezidentova hranice mezi kompromisem a opuštěním předvolebních slibů.
Autor: Ilja Kuneš, Francie
