Očima Miroslava Koreckého
Jak Miloš Zeman pohladil, nepomohl ani neublížil

Prezident Miloš Zeman poprvé promluvil v Evropském parlamentu. Jeho řeč jistě potěšila hlavní evropské politické proudy, ale zřejmě bude zapomenuta nepoměrně rychleji než projevy jeho dvou prezidentských předchůdců.

Kdo od první návštěvy Miloše Zemana v Evropském parlamentu čekal - s hrůzou či nedočkavostí - nějakou ostudu, musel být zklamán. Vtípky českého prezidenta byly tentokrát uměřené a Zeman vypadal až nezvykle čerstvě a upraveně. Patnáctiminutový projev v angličtině přednesl spatra, přičemž mluvil i o poměrně sofistikovaných problémech typu společných pravidel pro stanovení minimální mzdy. A nikoho konkrétního v projevu neurazil ani nezpůsobil žádnou diplomatickou roztržku. Už jen za toto všechno si závěrečný potlesk určitě zasloužil.

Hlava státu, která přijíždí řečnit k europoslancům, má dvě možnosti. Buď je - tedy zejména socialisticko-lidoveckou parlamentní většinu - může pohladit po srsti, anebo jim nabídnout cosi jako rudý hadr býkovi. S hlazením, ovšem zabaleným do zamyšleníhodných filozofických sentencí, jezdil do europarlamentu Václav Havel, s rudým hadrem pak Václav Klaus. Zeman zvolil jakýsi umírněný mix: trocha mírné kritiky "v mezích zákona", zato hodně proevropské horlivosti.

Ty ty ty, žárovko!

Kritizovat (ovšemže konstruktivně!) na půdě Evropského parlamentu pendlování této instituce mezi Bruselem a Štrasburkem, které si ročně vyžádá až 100 milionů eur, je nošením dříví do lesa, protože i europoslancům to už dávno leze krkem. Totéž platí pro mnohé nesmyslné evropské směrnice a další věci, do kterých Zeman v projevu přátelsky rýpl. Je to takový laciný folklor, když už je obtížné na tomto poli něčeho opravdu dosáhnout v debatě s francouzským prezidentem (parlamentní přesuny) anebo Evropskou komisí (směrnice).

Gros Zemanova projevu spočívalo v líčení jeho "evropského snu". A v tomto ohledu jsme se nedozvěděli nic nového, nic kdovíjak inspirativního. Zeman je starý eurofederalista, takže jen zopakoval potřebu společné evropské armády, zahraniční politiky, sociální politiky, harmonizace daní či přijetí eura v Česku v co nejbližším termínu. V řadě z toho je prezident mimochodem o zřetelný krok napřed i před oficiální, tedy dnes zaorálkovsky silně proevropskou zahraniční politikou.

Zpět z vandru

Hlavním smyslem Zemanova projevu ale bylo předvést v Bruselu zřetelný distanc Česka od éry Václava Klause. To se mu povedlo - a za to si pochvalu šéfa europarlamentu, německého socialisty Martina Schulze určitě zasloužil. Prostě: skončila doba problémových Čechů - sice občas zabrbláme kolem úsporných žárovek či pomazánkového másla, ale jinak se hlásíme se sklapnutými podpatky zpátky do evropského jádra.

Zlobit už nebudeme. Brusel nám zatleskal, zda je to ale důvod k radosti a v zájmu také běžného Čecha, je otázka trochu jiná.