Bohuslav Sobotka bude, vše tomu nasvědčuje, v pátek na ostravském sjezdu znovu zvolen předsedou ČSSD. Vládní koalice usilovně pracuje na svém sebezničení a konkurenční strana, která by sociální demokracii sesadila z pozice levicového hegemona, zůstává v nedohlednu. Přesto Sobotku čekají překážky nikoli malé.
Podle únorového průzkumu agentury CVVM by sociální demokracii volilo 41 procent lidí. Je vůbec v lidských (stranických) silách takovou podporu udržet ještě déle než rok? Bohuslav Sobotka působí, na rozdíl od Miloše Zemana, Václava Klause či Miroslava Kalouska, poněkud nudně, ne dost akčně. U veřejnosti jsou sice cimrmanovští princové Jasoňové oblíbení, ale když přijde na lámání chleba, hlasy sbírají Drsoňové. Prezidentská volba budiž toho důkazem, včetně úspěchu Karla Schwarzenberga, politického dítěte drsoně Kalouska.
Kromě toho se hned po zveřejnění výsledku bitvy o Pražský hrad začalo mluvit, nikoli bezdůvodně, o chystané pomstě Miloše Zemana. Nový prezident si Sobotku v roce 2003 zapsal na seznam zrádců, kteří ho v parlamentní volbě na Hrad potopili, a není známo, že by šéfa ČSSD z tohoto indexu vyškrtl.
Tři varianty politické smrti
Existují nejméně tři momenty, které by Sobotku mohly stát politický život. Jedním z nich je pro Sobotku nevýhodné povolební rozdělení sil ve sněmovně. Klíčové především bude, zda se Straně práv občanů - zemanovcům (SPOZ) podaří podchytit úspěch svého guru. Pokud se SPOZ dostane do sněmovny a bude mít spolu se sociální demokracií, případně ještě s lidovci či zelenými většinu, umožní to Zemanovi nástup v plné parádě. Proti sobě by stály vize prvního místopředsedy ČSSD a Zemanova favorita Michala Haška v podobě nekomunistické vlády opřené mimo jiné o SPOZ a varianta kabinetu ČSSD s podporou komunistů, pokud by tyto dvě strany vůbec měly většinu. Sobotka o SPOZ, na rozdíl od Haška, mluví jako o projektu typu Bártových véček a o přímou spolupráci se Zemanem moc nestojí. Asi dobře ví, že by se snadno mohl ocitnout mimo hru. Prezident má po volbách podle ústavy značný manévrovací prostor a je to koneckonců on, kdo jmenuje předsedu vlády.
Další hrozbou pro Sobotku je relativní neúspěch ČSSD ve sněmovních volbách. To je samozřejmě vždy otázkou interpretace. Nejlogičtější dělení je podle toho, zda je možné ustavit rozumnou koalici. ČSSD se klidně může stát, že volby vyhraje, ale zároveň si TOP 09 udrží oblibu díky Karlu Schwarzenbergovi, ODS nepropadne totálně a třeba se dostanou do sněmovny nějaká nová véčka, která budou hrát roli nevyzpytatelného jazýčku na vahách. Každá vláda v takovém případě bývá špatná.
Sobotka by se rázem stal nechtěným šéfem. Zvláště uvědomíme-li si, že půl roku po sněmovně se bude rozhodovat o obecních zastupitelstvech, což jsou v každé velké straně nejdůležitější volby, protože se v nich hraje o funkce největšího počtu straníků. Kdo by chtěl za lídra, řečeno s Václavem Klausem, "nevítěze"?
Třetí varianta Sobotkova možného konce je "atentát" v podobě nějaké hodně nepříjemné aféry například ještě z doby jeho působení na ministerstvu financí. Z minulosti je známo, že se před volbami podobné kauzy objevovaly a politiky často odstřelily bez ohledu na míru jejich pravdivosti, Jiří Paroubek by mohl vyprávět.
Sobotka každopádně bude mít nejednu možnost, jak se politicky odrovnat. Ať už sám, za pomoci (ne)přátel v ČSSD, anebo Hradu.
