U každého rozhovoru bývá velice podstatná první otázka. Sedíte proti politikovi (sportovci, umělci), zapnete diktafon a dumáte, co na zpovídaného "vypálíte" jako první. Co zvolíte, je ve většině případů klíčové pro každé interview hned z několika důvodů. Když se vám totiž zpovídaného podaří zaskočit/překvapit/přitlačit, může znejistět. To pak dá novináři logicky na začátek zdání převahy a naději, že se předmět jeho zájmu rozpovídá víc, než možná zamýšlel. Pro čtenáře pak může být dobrá první otázka a (pokud možno) zmatená odpověď zpovídaného signálem, že stojí za to v četbě rozhovoru pokračovat.
Zřejmě nějakými takovými podobnými úvahami se zabývali kolegové z Lidových novin, když vyrazili pořídit velký rozhovor s ministrem financí, šéfem hnutí ANO a v neposlední řadě majitelem jejich listu Andrejem Babišem.
Tady je nutné udělat menší odbočku. V Mladé frontě Dnes kdysi vyšel kreslený vtip (tuším, že od Miroslava Kemela), na němž byli vyobrazeni tehdejší prezident Václav Klaus a někdejší moderátorka Jana Bobošíková, jeho velká obdivovatelka. Karikaturu doprovázel text: "A teď mi dovolte otázku na tělo: Jak to děláte, že jste tak dobrý?" Za ta léta se z toho stal evergreen při žertování mezi novináři. Prostě klasika.
Kolegové z Lidových novin chtěli při rozhovoru se svým majitelem zjevně vypadat vtipně a "cool". A tak když přišli za Babišem, jejich první dotaz zněl: "Máme pro vás takovou konfrontační otázku. Jak to děláte, že jste tak dobrý?"
Nemohl to ale pochopit nejen Babiš, ale zřejmě ani většina čtenářů. Stejně jako ministr financí a šéf ANO totiž mohou mít jen stěží páru, že kdy Miroslav Kemel takový vtip namaloval a že si na něj řada novinářů dodnes vzpomíná. Což ještě podtrhla Babišova logická odpověď: "Jak to myslíte? Nechápu otázku."
Výsledkem bylo, že úryvek z rozhovoru, v němž byla inkriminovaná první otázka podtržena červeně, začal kolovat po internetu a sociálních sítích. Z drtivé většiny doprovázená komentáři, zda se autoři rozhovoru nezbláznili. Anebo jestli se nepomátl sám Babiš, pokud si od svých podřízených takový úvod interview objednal, aby se následně zalekl obviňování, že si ho objednal.
Jen jeden z autorů interview se na sociální síti Facebook zarputile bránil ve smyslu, že je z toho snad nadsázka patrná a kdo ji v otázce nevidí, je zabedněnec. Inu, dobrá.
Se spolupracovníkem z TÝDNE Tomášem Menschikem jsme se rozhodli kolegům z Lidových novin navrhnout několik možných variant zahájení rozhovoru s Andrejem Babišem, pokud ho ještě budou dělat, a opět se rozhodnou být třeskutě vtipní.
Návrh číslo 1: "Tak už vám taky vycházejí články? - Jak to myslíte? Nechápu otázku. - Jste docela štíhlý, víc než premiér. Tak jsme si říkali, jestli nemáte tasemnici."
Návrh číslo 2: "Přinesl jste si na dnešní rozhovor dost peněz? - Jak to myslíte? Nechápu otázku. - Jako že jsme od vás placeni, jak říká opozice, haha."
Návrh číslo 3: "Jste rád, že jste své hnutí založil v České republice a ne v Bulharsku? - Jak to myslíte? Nechápu otázku. - Je totiž známo, že když chtějí říct v Bulharsku ANO, kroutí hlavou, jako když my děláme NE."
(Nyní dovolte malou, ale nutnou odbočku: Po volbách na Facebooku koloval vtip, podle kterého Babiš potkal kouzelného dědečka a říkal mu: Chcel by som byť ministrom! Dědeček se zamyslel, udělal - CINK - a z Babiše se stal bonsaj. Teprve po tomto vysvětlení lze přejít k další variantě zahájení rozhovoru s ministrem financí.)
Návrh číslo 4: "Už jste bonsaj? - Jak to myslíte? Nechápu otázku. - No přece na začátku jste říkal, že budete ministrom."
Návrh číslo 5: "Teď jste sice ministrom, ale prý jste byl i bonzajom? - Jak to myslíte? Nechápu otázku. - No jestli jste byl spolupracovníkem StB, o což se soudíte v Bratislavě?"
