Očima Martina Hekrdly
Jako před revolucí

Lidé teď často mají pocit, že je politická elita schválně provokuje. Takzvaný prostý občan nikomu už neskočí na nezávislé soudnictví. A neponoří se do právních argumentů, proč dostal distributor obálek Vít Bárta (otec zakladatel Věcí veřejných) u prvoinstančního soudu podmínku. Zatímco Ladislav Škárka (někdejší Bártova VeVerka a nynější Paroubkův LEV) - jakožto příjemce tučné zásilky - půjde si snad sednout natvrdo.

Už vůbec nikdo nepochopí, proč Obvodní soud pro Prahu 1 podruhé zastavil stíhání Martina Knetiga. Podle žalobců se - coby poradce někdejšího ministra životního prostředí Pavla Drobila, místopředsedy ODS - dopustil nepřímého úplatkářství při zadávání veřejných zakázek. Selský rozum si leda pomyslí, že když ten soud sídlí na pražském Ovocném trhu, pak asi poměry v zemi přinesly další hořký plod.

Kolem ministra obrany Alexandra Vondry (ODS) takříkajíc řádí policie. Vůči skupině jeho nejbližších spolupracovníků - "provianťáků" českého předsednictví EU - bylo vzneseno obvinění, že v řetězci fiktivních služeb profrcali úhrnem 388 milionů korun (o jejichž fakturaci - tvrdí Vondrova exnáměstkyně Jana Hendrychová - ministr věděl). A Petr Nečas čeká na "vyvození politické odpovědnosti", až někdo najde tu drzost Alexandra Vondru přímo obvinit. A nenajde-li, počká si pan Čistý ze Strakovky až na odsouzení případných spolupachatelů pana Radara z Brd.

"Bude z toho... však víme co," vědí dopředu zástupové. A zatím se chystá dvoudenní květnová žranice ministra Vondry, takzvaná ministeriáda, s třemi jeho resortními protějšky zemí visegrádské čtyřky. Přijde nás - ta žranice totiž, nikoli visegrádská čtyřka - pěkně draho. Živá duše nevěří tvrzení ministerstva, že plavba po Labi, koštování drahých vín na hradě v Litoměřicích, oběd v luxusní restauraci a jednodenní pronájem Hrzánského paláce v Praze bude úhrnem stát jenom 200 tisíc. Vždyť pouze pronájem toho paláce stojí na den a noc čtvrt milionu.

Ale nehleďme zpod plebejské lbi závistivě, jak se postmoderní aristokracie baví. Je to její přirozený způsob bytí, jako provokace nezamýšlený. To už je horší pochopit, proč pouhých pár dnů před týdnem protestů odborových organizací a občanských iniciativ se ministr zdravotnictví Leoš Heger svěřil veřejnosti s plánem zvýšit - mimo jiné - regulační poplatek u lékaře z 30 na 50 korun, přesunout kdeco do "spoluúčasti pacientů" a zavést pětikorunovou taxu na kilometr jízdy sanitkou. Jenže kdo zákonem změnil lékaře, věru ctihodný to stav, v jakési "poskytovatele služeb", může klidně udělat ze saniťáků taxikáře. Ještě se nakonec na ulici poperou o rito.

Proč by se Heger žinýroval? Vždyť vláda už popořadě naštvala úplně všechny. Kromě odborářů a "nízkopříjmových skupin", jak se dnes říká i chudobným středňákům, rozčiluje Nečasův kabinet větší firmy drcené zdražením výrobních vstupů kvůli zvýšení DPH. Nečasova vláda rozzuřila zemědělce škrtnutím dotací na zelenou naftu. A dělá vrásky i ekonomům, kteří už zjistili, že loni "fiskálně zodpovědná" politika snížila růst HDP o půl procenta. A jede se dál a ještě razantněji.

Ani tohle nedělají schválně. Je to jejich přesvědčení, jejich vidění světa, lépe řečeno: stavovský autismus.

Ve svých přednáškách na univerzitách v San Diegu a v Berkeley před třemi lety řekl americký levý radikál David North o elitě své země v hospodářské krizi, že se "vnucuje paralela s francouzskou šlechtou v předvečer revoluce 1789". Nevědí, která bije. Až do tohoto pondělka zdálo se mi to přehnané. Ale pak jsem si přečetl v posledním čísle časopisu INSTINKT názor Livie Klausové, že je "stav země dobrý". A že lidé se trápí jednoduše proto, že "žijí ve virtuální realitě" zprostředkované sledováním "zpráv a politických pořadů".

Jako bych slyšel Marii Antoinettu: "Lid hladoví? Nemá chleba? Tak proč nejí koláče?" Pokrok je v tom, že dnešní královna má za to, že utrápený lid spasí vypnutí televize.