Pouhá čtyři kola před koncem Gambrinus ligy se nám konečně pozvolna rozplétají některé záhady, ale i tak následující měsíc bude pořád stokrát napínavější než sjezdy lidovců.
Začnu málem od konce. Náladové Brno pod vedením šprýmaře Petra Uličného odmítá třetí místo, postup do Poháru UEFA, a po laxním výkonu umožnilo bojovným pražským Bohemians 1905 v dolíčku dát dokonce tři góly a vykročit ke kýžené záchraně. Hrdinou se stal domácí Martin Kotyza, jehož druhý gól z voleje patří do výkladní skříně, za což ale vůbec nemůže jeho pohotová šajtle, ale prý zejména maskot na lavičce, skleněná soška Českého lva, kterou věnoval hráčům fanoušek a její laureát Ivan Trojan. I odborný tisk začal náhle věřit rituálům a nikoli srdnatým výkonům na hřišti. Amen nebo Hare Krišna?
Oč měkčí byli Brňáci na trávníku, o to hrůzostrašněji chtěli vypadat jejich fanoušci, kterým policie zabavila dýmové granáty, pálky, tyče a boxery. Konečně se rozhoupává i fotbalový svaz a poslanci a bylo by záhodno, aby takovým ozbrojeným dementům byl vstup na stadiony úplně zakázán, ať se jdou vyřádit někam na (Moravské) pole.
Pakliže si Ostrava na Bazalech v klidu poradila s nemohoucími Budějovicemi, kterým nijak nepomáhá ani jeden z nejsměšnějších trenérů světa, na víru obrácený okázalý exsparťanský esesmák a žrout bifteků František Straka, který nikdy nic coby kouč nedokázal, rýsuje se, kdo bude „bronzový".
Boj o záchranu? Ale kdeže. Most na Letné na Spartu vůbec nestačil, důkazem budiž, že mu po deseti (!) letech v lize dal gól Tomáš Řepka, na což koukám jako babička na korunovační klenoty. Ale pozor, Kladno vůbec poprvé v tomto ročníku přivezlo body z Plzně, jejíž hráči nápadně rozdávají body potřebným, což teď stálo místo knírovatého kouče Stanislava Levého, takže vyhráno ještě nemá ani impotentní Jablonec, který dal ze všech týmů nejmíň branek!
A titul? Slavia? Volejte koronárku! V Teplicích jí šlo o takzvaně všechno, jenže její výkon byl opět tak ostudný, že jsem musel dát za pravdu komentujícímu televiznímu vtipálkovi Jaromíru Bosákovi s glosou o rolích toaletního papíru vrhaných na hřiště, které byly k okamžitému použití zvláště pro náměsíčníky typu Sellasieho, Černého, Abrahama, Blažka i mimořádně lemplovitého Pudila. Nejméně polovinu zápasu volala po střídání lavička náhradníků s Vladimírem Šmicrem a Dušanem Šventem. Né, pan trenér je postaví, až když je vývoj na zhroucení, a pak s vážnou tváří na tiskovce řekne, že se hráči nedokážou vyrovnat s tím obrovským tlakem! Jaký tlak? Mít pět bodů náskok a ostudně ho prohazardovat neproměněnými penaltami a vyloučeními?
Na nasazování šaškovských čepic s rolničkami je však ještě brzo. Tuším, že během čtyř posledních kol se ještě stanou věci, že se vám protočej panenky. Jako že se Antonín nejmenuju.
Foto: ČTK
