Šel jsem minulý čtvrtek na happening před pražský magistrát proti zlovolnému činění zootechnika Milana Richtera, kterého ODS zvolila, aby coby radní rozhodoval o penězích divadlům – a potkám režiséra Jana Kačera, který se mě napřed ptá, co se to děje ve Slavii.
Jdu pak na veletrh Svět knihy a s dvěma předními nakladateli půl hodiny debatujeme místo o literatuře o tom, kam se tento sešívaný uchazeč o titul zase propadl. A to všechno se odehrávalo dva dny před sobotním slávistickým zhanobením sezony neodpustitelnou prohrou s Viktorií Žižkov doma 0:3.
Pokud jsem před týdnem v tomto sloupku ještě váhal, komu letos nejvíc sluší šaškovská čepice s rolničkami, tři kola před koncem Gambrinus ligy je to jasné, jako že je v tom Bohumil Kulínský nevinně. V „malém" derby slávistická jarní herní agonie vyvrcholila. Ať hraje ten či ten, ať se sestava mění jako složení prostitutek v tchajwanském nevěstinci, tohle mužstvo nemá nic: nasazení, nápaditost, herní pohodu ani rukopis, který ho zdobil ještě na podzim.
Naprostý propad do bažin zoufalosti ovšem není zaviněn sám sebou a neříkejte mi, že se něco v kabině nebo kdesi nestalo. Není náhoda, že nejlepší obrana v lize dostane ve dvou posledních zápasech šest gólů. Jen tak?
Dělat si legraci z další a další neproměněné slávistické penalty může jen cynik. Rád se připojím a navrhuji, aby za každé tři odpískané penalty byl Slavii uznán aspoň jeden technický gól. Ještě že si na kýžené otevírání nového stadionu v Edenu za týden zve poslušný tým oxfordských studentů. Nad ním by současná totálně rozložená Slavia měla rozhodně vyhrát. Možná za ni nastoupí i posila z Floridy Standa Gross.
Závěr soutěže tedy bude dramatický jen do té míry, že se o třetí místo bude takzvaně rvát Ostrava s nevyzpytatelnými Teplicemi, které nyní selhaly v Budějovicích a zjevně jim nepomohlo ani to, že se hráči složili trenéru Petru Radovi na pokutu částkou 30 000 korun. Teď aby si to vybral zpátky.
Taková je holt naše liga. Nevidíte žádný bytostný zájem, životní výkony, nějak se to došolíchá, že. Příkladem budiž tristní zápas Brna s Ostravou, kde oba aspiranti o Pohár UEFA předvedli tak neumětelské divizní výkony, že jsem si málem otevřel o poločase detektivku. Nebo desítku.
Mezi těmito slepými se logicky louhuje jako jednooký král Sparta, která hraje jako všichni zasmrádle zastaralý fotbal, což v této kotlině vždycky k titulu stačilo. V Lize mistrů se ale v tvrdé konkurenci Evropy každý opět zesměšní a jediné, co se bude klenout nad českým fotbalem, jest odulá tvář nesmrtelného manažera reprezentace Vlastimila Košťála, který je tak přitažlivý, až s ním nikdo v národním týmu nechce po odchodu kouče Karla Brücknera pracovat. O tom a o šíleném Košťálově nápadu resuscitovat do nároďáku Pavla Nedvěda někdy příště.
Foto: ČTK a Robert Sedmík
