V Praze byla otevřena nová soukromá základní škola pro nadané děti Cesta k úspěchu. Už se do ní hlásí malí géniové, od září začne učit. Vede tudy, oddělováním chytrých od hloupějších, od méně nadaných, cesta?
Takové zařízení našemu školství dosud chybělo a ambiciózní rodiče po něm rádi sáhnou. Občanské sdružení Škola dětem se snažilo získat od ministerstva školství povolení pro provoz této školy déle než dva roky. Novinka se ministerským úředníkům očividně nelíbila.
Čím nová škola láká? Nejvíce nízkým počtem žáků ve třídě. Nemá překročit dvanáct dětí. To je ideální. Učitel se může individuálně věnovat každému žákovi. To se totiž dnes žádá po každém kantorovi. Další argument pro extra školu: ve třídě budou pouze děti vybrané a chytré, zbytek nebude výuku brzdit. Dítě se tedy nebude ve škole nudit, jak tomu často bývá u nadprůměrně nadaných kluků a holek ve státních školách. Učení ho bude bavit, potáhne ho dopředu, bude pestřejší. Děti se naučí víc a budou do dalšího studia a budoucí profese startovat z lepší pozice. I v běžné škole má sice každý kantor za úkol vytypovávat zvlášť nadané děti a věnovat jim větší péči, ale zkuste si to ve třídách, v nichž sedí okolo třiceti žáků s různým talentem!
Z toho pohledu jsou extra školy pro nadané žáky skvělé. Také si to nechají zaplatit (v Cestě k úspěchu budou podle dostupných informací rodiče platit 2900 korun měsíčně). Nabízí se ale otázka, jestli „výběrové“ děti nebudou žít ve skleníku, odtržené od reality, ve které se mísí chlapci a dívky s různým nadáním. Nestanou se super žáci jakousi vydělenou elitou, nebudou se cítit nadřazeni svým vrstevníkům, budou později umět s „obyčejnými“ lidmi vycházet?
Když chodí pologeniální Jeníček nebo Mařenka do normální třídy, přirozeně se učí mít se slabšími trpělivost. Dokonce se učí vážit si i jiných vlastností než schopnosti v deseti letech řešit integrály a odříkat zpaměti jízdní řád. Učí se druhým pomáhat, povzbuzovat je, když se jim nedaří. A naopak, ti slabší se snaží vyrovnat malým Einsteinům a Mozartům. Míchání průměrných s nadanými obě skupiny obohacuje.
Extra školy však nelze zavrhovat. Alespoň ne do té doby, než budou také ve státních školách třídy o deseti až patnácti žácích. Těm se pak i průměrní učitelé budou schopni naplno a individuálně věnovat.
Autor: Jitka Boučková
Autorka je bankovní lektorka a němčinářka
