Že kufry balící prezident vysílá zřetelné signály do podhradí, je všem kritikům jeho novoroční amnestie jasné. Když navíc ve čtvrtek prasklo, že Václav Klaus na funkci zástupkyně ombudsmana navrhuje bývalou nejvyšší návladní Renatu Veseckou, hřebíček byl udeřen na hlavičku; osvoboditel tunáleřů musí přece - a právě při této příležitosti - také nějak ocenit osobu, která byla spojována s "justiční mafií". Bingo!
Má v sobě mnoho komického, že tahle "mafie" přece zařídila i hlavní amnestijní důvod: osmiletou vleklost trestních řízení, z nichž ekonomické kauzy - "nadstandardní zlodějiny," řekl by Miroslav Kalousek (ovšemže s výjimkou letadel CASA) - patří k těm nejsložitějším a nejsnadněji mizícím z dohledu. Nesmírně komické je, že Klaus se v tomto bodě dovolal unijního orgánu, Evropského soudu pro lidská práva, skutečného výlupku "humanrightismu". Tento soud pokládá za "nepřiměřenou délku" trestního řízení již pouhých šest let. K nim Klaus přihodil ještě dva roky s ohledem na tuzemské poměry a asi i vlastní pud sebezáchovy.
Deklarované "milosrdenství" nevěří nelítostnému Klausovi nikdo, a tak celonárodní diskuse v kyberprostoru zvažovala i krajní možnosti. Prezident prý se prostě rozhodl pro destabilizaci státu jako celku - což si před tím natrénoval při destabilizaci českých vlád, Evropské unie a zdravého rozumu - a měl by být tudíž souzen pro velezradu. Jiní občané míní, že amnestií potvrdil úmysl založit vlastní stranu. Jsou však rozděleni v názoru, zda těch zhruba 7400 vězňů, kteří jsou již postupně propouštěni, vytvoří sakumprásk členskou základnu nové Klausovy partaje, nebo zda si její guru a jeho sekretáři budou jen od některých exmuklů odebírat sponzorské dary. Lepší živí kriminálníci, než mrtvý Lajos Bács nebo neexistující Pepa z Hongkongu, na něž svého času - v dobách kolem "sarajevského atentátu" (1997) - málem dojela Klausova ODS. Co se při atentátu naučíš, po něm jako když najdeš.
Předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, která od roku 2006 vedla s Václavem Klausem na Hradě lítou právní bitvu, se svěřila novinářům, že v prezidentově nynější amnestii dosud hledá "jasnou a rozpoznatelnou filozofii". Přesto uhodla, že ta Klausova patrně povede ke snížení veřejné úcty k právu a k "rozmělnění právního vědomí". Dozajista. Ale je tady - v té náší transformované tůni s právním vědomím pijavic - vůbec ještě co rozmělňovat?
Amnestie dogmatu
Buď jak buď, v historii této země jsou od Nového roku ukotveny dvě výrazné amnestijní "filozofie". Nositelem té první byl Václav Havel, který se domníval, že každý mukl je tak trochu disident, neboť ho přece dal "zabásnout" totalitní režim. A stál na tomto přesvědčení stejně důrazně, jako si myslel, že se v panelákových "králikárnách" nedá žít. A že "pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí" třeba i silou "humanitárního bombardování".
Filozofie Václava Klause je jiná. Ale pozor! Tohoto doktrináře konkrétní lidé a jejich lumpárny nikdy nezajímaly. Zajímalo ho dogma "spontánního řádu" (Friedrich von Hayek), z nějž se podle něj jedině rodí "kapitalismus a svoboda" (Milton Friedman). Zajímal ho bod zlomu, v němž je předáván státní majetek soukromým subjektům. Jakýmkoli a jakkoli. Jeho první článek víry zní, že trh potom zařídí všechno, "tichou poštou" přesune bohatství do "správných rukou", v nichž je pak dále - pokud možno po zákonu - rozmnožováno.
Klausovi se zdá, že "zkušenost" mu dala za pravdu. Viktor Kožený, k němuž neměl důvěru, rozjel přece masovou privatizaci "jistotou desetinásobku" (a i ten nemožný "pravdoláskař" Havel zaštítil takzvanou privatizaci malou). Kuponový i bankovní "socialismus" nakonec vydžusovala ta správná finanční oligarchie, rychlé štiky a konkurenceschopní dravci. A celá země poté rozkvetla. Však i ty církevní restituce, k nimž prezident přistupuje věru koženě, nějaké zlaté české ručičky vytunelují, budou pro sebe kapitalizovat a obšťastní celou zemi.To jen nyní - jak hlava státu pravila na Nový rok - zase "přešlapujeme". Neboť jsme, není snad třeba dodávat, přestali věřit ve spontánní konání tisíců těch zavřených. A dalších tisíců těch, kteří se - lidově řečeno - "chovali jako nezavření", chodíce vskutku po svobodě.
Doktrinář udělil amnestii doktríně. S tím nic nenaděláme. Nemůžeme-li Klause vystát, budeme ho asi už nuceni vyležet. Jako tu chřipku, k níž pan prezident přirovnal globální krizi. A která je docela vážným onemocněním, při němž člověku hrozí smrt.
Jak to již před léty napsal Jiří Hanák v parafrázi starého proletářského básníka: "Klaus není zlý. Je to jen kus života těžkého."
