Je to jen shoda okolností, že film Jackie o slavné někdejší první dámě USA přichází do českých kin pouhý týden po vstupu současné manželky amerického prezidenta Melanii do Bílého domu. Tato shoda ale vzbuzuje mnohé asociace.
Nová první dáma Melania Trump pro vstup do úřadu zvolila průrazně jednoduchý kostým od Ralpha Laurena. Symbolika je zde jasná: Lauren je nejslavnější žijící americký módní návrhář, spolutvůrce moderní americké módy. Bleděmodrý odstín outfitu zase jasně odkazoval ke kostýmu od Olega Cassiniho, který pro inaugurační den před šestapadesáti lety zvolila Jackie Kennedy. Její nesmírně inspirativní styl oblékání vstoupil do dějin (a) popkultury. Připomeňme například její oblíbené "pillbox" klobouky od Halstona. Jeden takový měla na sobě i v osudný den atentátu na JFK 22. listopadu 1963; veřejná popularita modelu "pillbox" od té doby údajně drasticky poklesla.
Melania svou volbou pro inaugurační den potvrdila, že sledovat její vizuální sebeprezentaci bude rozhodně zajímavé. O velkou pozornost se postarala například loni v říjnu, kdy si na jednu z ostře sledovaných předvolebních prezidentských debat vzala vázanku zvanou "pussy bow". Udělala to pouhé dva dny poté, co na veřejnost proniklo video, v němž se její manžel chvástá, že si může dovolit chytat ženy za rozkrok, doslova za "pussy" (díky Miloši Zemanovi netřeba překládat). Mluvčí Trumpovy předvolební kampaně tehdy pro televizi CBS popřel, že ze strany budoucí první dámy šlo o záměr. Nebylo by ale překvapením zjistit, že Melania o své vizuální prezentaci přemýšlí víc, než je na bývalou modelku obvyklé.
Sociální sítě po nynější inauguraci obletěla fotografie, jak odstupující prezidentský pár Melanii dvorně pomáhá do dveří, do nichž se před nimi dere Donald Trump: buranství, neúcta k ženám a vystupování nehodné úřadu v kostce. Toho, že jeden obraz vydá za tisíc slov, si byla Jackie Kennedy nesmírně vědoma - a nová "paní prezidentová" ji v tom možná bude následovat nečekaně schopně.
(Vizuální) prezentace je klíčovým slovem filmu Jackie, který má českou premiéru 2. února. Po vzoru filmových biografií slavných osobností jako byl snímek Steve Jobs (2015) se Jackie soustředí na několik málo dějinných momentů. V tomto případě jde o prohlídku Bílého domu, na niž Kennedyho manželka bezprecedentně pozvala Američany prostřednictvím televizních kamer 14. února 1962 (a získala za to cenu Emmy), o slavný rozhovor poskytnutý novináři Theodoru H. Whiteovi pro časopis Life pouhý týden po atentátu na JFK a o prezidentský pohřeb, jehož orchestraci podle pohřbu Abrahama Lincolna držela pevně ve svých rukou (včetně netradiční volby uzavřené rakve).
Všechny tyto momenty těsně souvisejí s "manifestováním", ukazováním (se) navenek, právě prezentací. Film zdůrazňuje, jak Jackie během svého nešťastně krátkého trvání v pozici první dámy
dbala na to, jak "věci" vypadají a co znamenají, naznačují, sugerují. Příznačné jsou v tomto ohledu okamžiky, kdy novináři Whiteovi významně zdůrazní, že větu, kterou mu řekla před několika vteřinami, nikdy nevypustila z úst: je jedno, co padlo mezi nimi dvěma, důležité je, co vyjde vytištěné černé na bílém a pečlivě autorizované.
Melania nastupuje do úřadu v "post-pravdivé" době. Lidé z blízkého okolí jejího manžela nálepkují překrucování nepohodlných pravd jako "alternativní fakta" (Václav Klaus zavedl termín "nepravdy"). Film Jackie tento vývoj událostí nemohl předpokládat, ostatně jeho scénář putoval po Hollywoodu řadu let. Ale nabízí jeden drastický, nicméně důležitý kontrast: proti všem nálepkám, slovním kličkám a prezentacím staví skvrny od krve a kousky lebečních kostí muže rozeseté po tváři jeho manželky. Pod všemi pravdami a nepravdami nakonec stejně leží to, jak věci jsou.