České feministky udělaly svým křikem nad neškodným čítankovým rýmováním reklamu jednomu básníkovi, patřícímu k těm, kteří, řečeno s Arnem Novákem, "uvázli v středních a nižších polohách poezie". V jeho říkačce se jim nelíbí, že odpověď na otázku "K čemu jsou holky na světě?" zní: "Aby z nich byly maminky." To, že se tam poměrně nevynalézavě rýmuje maminky/malinký/maminky a pohádku/v pořádku, jim nevadí, estetické kvality veršů neposuzovaly.
Na "závadný" text upozornil filmový režisér, na jehož jméně v této pseudokauze nezáleží, klackovitými slovy psanými bez diakritiky, jako kdyby posílal telegram: "K cemu jsou kluci na svete? Aby psali takovyhle debility." Není to zrovna minuciózní literárněkritický výkon, ale budiž. Nemají nakonec pravdu ty emancipované ženy, jež se s režisérovým nesalonním výrokem ztotožnily? Je jisté, že všechny holky nejsou na světě proto, "aby z nich byly maminky", některé jsou na světě i proto, aby z nich maminky nebyly. Přesto by se žádnému básníkovi nemělo upírat právo na synekdochu. Co by ty kritičky vlastně chtěly? Aby se v čítance pro druhý ročník základní školy traktovala problematika hnutí LGBT?
Od září 2003 do počátku roku 2004 se v Obecním domě v Praze konala výstava nazvaná Cestička do školy - nejkrásnější české slabikáře. Při té příležitosti Obecní dům vydal pěknou antologii Okouzlené oči (sestavili ji Jarmila a Hugo Schreiberovi), výbor z českých slabikářů "od konce 19. století do poloviny století následujícího", uvedený známou básní Jaroslava Seiferta Píseň o slabikáři: "Zní opět staré vzpomínky,/ nikdo jim neodolá:/ Jde chlapec vedle maminky/ a už začíná škola..." Amazonky by mohly požadovat její odstranění z dosahu dětských očí. Proč jde chlapec jen "vedle maminky"? Proč nejde vedle tatínka? Maminka je degradována na bonu, přivázanou k dětem, otročící u plotny, škopku, necek, žehlicího prkna a v manželské posteli, a nemá čas na osobnostní rozvoj. A kdepak je tatínek? V práci? Podívejme! A proč si ten sobec nevzal neplacené volno, když děcko, které zplodil se svou manželkou, jde poprvé do školy? Tak důležitý moment v životě dítěte ho nezajímá? Hodil potomka na krk manželce: "Starej se!"
V Okouzlených očích je také básnička Hospodyňka. "Stelu, metu, stírám prach,/ přebírám též někdy hrách;/ sekám cukr, nudle válím,/ ani chvilku nezahálím./ Ale, to vám povídám,/ nikdy že nic nemlsám." Protože z textu není jasné, kdo se to tu stylizuje do role hospodyňky, Artuš Scheiner svou ilustrací napověděl: u kamen stojí děvčátko. "Ženy české, matky české", nenechte to tak! Pokud by ta básnička měla být ještě někdy zveřejněna (implicitně se v ní cosi říká o zdravé výživě), ať tam nějaký zručný výtvarník citlivě přikreslí chlapeckou postavu. Válet nudle, sekat cukr a stírat prach musí přece ve společné domácnosti i muž!
V příběhu Drak četli naši předkové: "Byl podzim. Vítr foukal. Děd slíbil malému Bedřichovi, že mu udělá draka. Připravil si proutky, dvě dřívka, barevný papír a dlouhý motouz. Babička jim uvařila škrob k lepení. Bedřich udělal z papírových článků dlouhý ocas. Dědeček svázal z proutků a dřívek draka." Atd. Je to "genderově vyvážené"? Moc ne, babička je ponížena na technicky nezdatnou puťku, schopnou leda uvařit škrob. Proč by nemohla draka vyrábět ona? Ošklivý stereotyp.
A co text Panák a panna, ha? "Ota má panáka, Ema pannu. Na panáka volali: Pepo! Na pannu: Mileno! Má panna kouli? Koulela Ema panákovi? Ema koulí Pepovi i Míle. Ivan nemá panáka. Má Vilím panáka? Máte také pannu?" Je to sice dada, jenže - proč je panna delegována Emě? Aby z Emy jednou byla maminka? Jak průhledné.
Pod obrázkem tří chlapců s flintičkami či šavlí čteme básničku Vojsko: "Rovně seď a rovně choď!/ Každý rád to vidí./ Císař pán chce vojsko mít/ z rovných, statných lidí.// Císař pán má vojsko rád/ se statnými údy,/ takové jen uhájí/ rodné naší půdy." Hm, děvčata snad nejsou "se statnými údy"? Jak by ne! A pokud dnes chtějí ženy sloužit v armádě, nikdo by jim v tom neměl bránit. Máme na to kvóty? Paní Marksová, prověřte to!
V knížce Okouzlené oči stojí i toto: "Doma. Mami velí: Mílo, mel! Mele Míla? Ola mele. Míla umývá mísy a vály." Než to kdo vezme útokem, nechť uváží, že Míla může být i chlapec. Vážně. Tak zachovejte klid, prosím.
