Nemám rád klišé. Jedno zní: Klaus je zloduch, Havel dobroduch. Oba mají fandy, mezi nimi jakoby probíhá dělicí čára mezi ekonomicky orientovanými mechaniky a filozoficky laděnými občanskospolečníky.
S obavou jsem prvního první vyslechl projev Klausův a později rozhovor s Havlem na Rádiu Impuls. Tušil jsem, že realita zase vyrobí klišé. A ona skutečně klišé stvořila. Havel byl řádově zajímavější. Samo sebou, není už prezident, není už ten mocnář přitahující zbožné pohledy věřících z podhradí, takže je víc free, může si dovolit říkat, co mu libo, nemusí „vyvažovat“. Faktem ovšem zůstává, že se Havel ponořil do hloubky, že vyslechnout rozhovor s ním stálo za to. On vnímá, co se kolem děje, nejen HDP (hrubý domácí produkt), nejen dovoz vývoz, nejen výskok hypoték do nebes, ale též JDP (jemný domácí produkt), tedy to chvění ve společnosti, cítí maléry, jež nás tvoří, a hledí do budoucnosti.
Havel míní, že Česko i EU čeká úkol „nové sebedefinice“. Chápe, že už nejsme společností křesťanskou, postkřesťanskou, ba ani národní, že se měníme a měli bychom vědět, jak, kudy a kam. Už delší dobu, a na Nový rok opět, vypichuje, jak je nám „třeba nové krve, nových impulsů“ – a ty podněty podle něho mají přijít zvenčí. Proto podporuje dalšího hradního kandidáta-ekonoma Jana Švejnara. Líbí se mu, že v Česku nežil, „nebyl zapleten do těch zdejších sítí“. To je naivní. Jsou lidé, kteří tu žijí a nejsou zasítěni. Emigrace není hodnota sama o sobě. Zrovna tak jako jezdit trabantem a dělat ve státní bance není hodnota. Cenné bylo, že se našli lidé, kteří se bolševikům vzepřeli.
Havel soudí, že nový prezident by měl „odekonomizovat politiku“. No tak na to je profesor ekonomie fakt jako dělaný. Jistě by stálo za to českou (a evropskou) societu „odkonzumovat“, jenže na to by nestačilo ani tisíc Masaryků křížených s Gándhím.
Havel, obvykle nesvázaně myslící muž, překvapil. Roli prezidenta bere strašně vážně. Sám jím byl dost dlouho (1989–2003), aby věděl, že hlava státu se stává víc a víc figurkou. Těžko může odekonomizovat jak politiku, tak společnost. To je role spíše pro rodiny, školy, církve, média nebo koho. Je však jasné, že exprezident nepřizná: prezident neznamená o moc víc než jiný občan.
Foto: archiv Týdne
