Díky, prezidentská volbo! Díky tobě začínáme tušit, jak se ta hra hraje. A je to foxtrot.
Těsně před první volbou se v médiích objevilo video ze schůzek kancléře prezidenta Jiřího Weigla a Miroslava Šloufa, lobbisty, který proslul svým přátelstvím s mafiánem Františkem Mrázkem, dnes již mrtvým. A který mimo jiné slouží Miloši Zemanovi. Nahrávka vydala důležité svědectví o tom, na čí straně kdo hraje, že se Hrad neštítí ani lidí spojených s mafií. Povážlivá, nezákonná a nebezpečná je ale cesta, jíž se ono zajímavé video dostalo na veřejnost. Kdo ho získal a pustil do světa.
Premiér Mirek Topolánek (ODS) oznámil, že nahrávku předal policista z útvaru zvláštních činností (sledování lidí všeho druhu) vysoko postavenému důstojníkovi rozvědky, ÚZSI, jehož krycí jméno koluje v tisku. Odtud se kompromitující materiál dostal do Lidového domu a pak do médií.
Socialisté se bojí Šloufa, vědí, že lobbuje za Klause a že bude po svém „přesvědčovat“ jejich poslance a senátory, aby dali hlas dosavadnímu prezidentovi. Proto (zřejmě, takřka jistě) nechali Šloufa sledovat. Akci (zřejmě) organizoval bývalý zpravodajec a šéf ÚZSI, jehož Ivan Langer hned po svém nástupu vyhodil, Karel Randák.
Zde začíná zpravodajská kovbojka. Randák je znám jako muž, který to v terénu perfektně umí a má skvělé kontakty v bezpečnostních složkách. Jeho práce si například velmi cenili Američané. Když ho Langer vyhodil (zjevná chyba), začal se zpravodajec mstít. Má na to. Lidé z jeho bývalé služby ho obdivují, jsou, jak vidíme, ochotni pro něho dál nelegálně pracovat. Část ÚZSI funguje jako Randákův servis. Komunita tajných služeb mu přezdívá Cyklista. Když se Cyklistovi porouchá kolo, brnkne do servisu (ÚZSI) a ten mu dodá součástku. Třeba ono důležité, výbušné, volbu obnažující video z hotelu Savoy.
Jak se ale Topolánek dověděl, že akce proběhla zrovna takhle? Potvrdila mu to kontrarozvědka, BIS. „Bizoni“ mají na Randáka pifku. Nedávno jim odchytil agenta, který ho špehoval, když měl důležitou schůzku. Exředitel „úziny“ si taky smlsl na seznamu agentů, který z BIS unikl a zůstal dlouho mimo její dosah. Z dostupných informací vyplývá, že „biska“ Randáka sleduje. Nevíme, zda nesleduje i Šloufa (nebylo by na tom nic divného, možná jeho kontakty na mafii pokračují i po smrti Františka Mrázka). Ale nepochybně jde BIS po Randákovi a díky tomu mohla celou akci zadokumentovat a popsat premiérovi.
Není jasné, jestli randákovci sledovali Šloufa do hotelu Savoy a pak si vyžádali video, nebo jestli někdo z ÚZSI, z Cyklistova servisu, setkání exřediteli napráskal. V každém případě je to pro službu i pro policii malér. Nic takového se dít nesmí. Policista nesmí data neoficiálně předávat, ÚZSI nesmí pracovat uvnitř země (kromě ochrany svých objektů). Porušeno bylo vše, co se porušit dalo. Ukázalo se, že si vnitřní a vnější civilní služby navzájem nedůvěřují, dokonce jdou proti sobě. Randák, vyhozený do civilu, se mstí Langerovi i vládě. Přeje si její pád. A dělá to mistrovsky, těžko mu přišít nějaký trestný čin.
Nezapomeňme ale na podstatu věci. Šlouf se schází s vedoucím Kanceláře prezidenta republiky. Nejspíše kvůli volbě. Nepředstavitelné, že by se Weigl do takové akce pustil na vlastní pěst. Hrad zřejmě nevěřil, že Topolánek opravdu vyjednává Klausovo vítězství, a chtěl si věc pojistit, ověřit, přes Šloufa. Václav Klaus tvrdí, že o schůzce nevěděl. Při vší úctě k jeho úřadu mu to ovšem nelze věřit. A pokud by náhodou (pravděpodobnost půl promile) Weigl skutečně jednal na vlastní pěst, proč ho Klaus na hodinu nevyrazil? Kancléř mu tím, že se věc provalila na veřejnost, nesmírně uškodil. On si ho však nechal, Weigl ho na volbu do Španělského sálu dokonce oficiálně, aby všichni viděli, doprovázel. Existuje jen jediné vysvětlení: Václav Klaus o schůzce dobře věděl, takže Weigla vyhodit nemůže.
Nejkomičtější je výrok samého pana kancléře: „Mám z toho pocit, že jsem se stal obětí nějaké zpravodajské hry, která zřejmě směřovala k ovlivnění prezidentské volby.“ Teď jde Hradu o to, aby se zapomnělo na skandální, neskutečné schůzky Weigl–Šlouf a mluvilo i psalo se pouze o selhání policie, ÚZSI a o Randákově roli. Na to ale skočí jen hlupák. Na začátku byly ty neodpustitelné schůzky, teprve za nimi žízeň, již má Randák na Langera, a chaos, který vládne i více než rok po změně vlády v tajných službách.
Jak se ta hra hraje? Na obou stranách se fauluje.
Foto: koláž Týdne
