Ostuda, obstrukce, blokace, výrony nesnášenlivosti. Tak vypadala páteční volba prezidenta. O co se poslanci a senátoři zavile jedenáct hodin hádali?
Ne o to, jestli je lepší Václav Klaus nebo Jan Švejnar. Utkali se o způsob volby: tajně nebo veřejně? Svár zasel předseda zelených Martin Bursík, když obrátil a trval na tom, aby se hlasovalo veřejnosti na očích. Důvod - schůzky kancléře Hradu Jiřího Weigla a lobbisty s kontakty na mafii Miroslava Šloufa. Pro Bursíka byla jejich dvě rande už moc. Postavil se proti ODS, která trvala na volbě ve tmě.
Tajná volba je demokratická. Veřejná se děje pod kuratelou partaje, volitel nedává hlas sám za sebe; málokdo je takový frajer, aby šel proti všem. Jenže před výběrem nového českého prezidenta začaly prosakovat zvěsti o korupci, že ODS má už koupeny hlasy lidí ČSSD, možná i jiných stran. Že hlas stojí pět až deset milionů.
Bursík se přidal na stranu ČSSD, Jiřího Paroubka, na stranu veřejné volby. V pátek večer zákonodárci odvolili dvě kola veřejně. V prvním oficiálně a v druhém neoficiálně nevyhrál ani jeden kandidát. Pokud byl někdo uplacen, bylo to korumpujícím málo platné; to by museli dát jiné peníze, aby se odkopal před kamerami. Jenže druhé kolo už zřejmě, podle neoficiálních zpráv, naznačilo, že by ve třetím těsně vyhrál Klaus. Proto Paroubek brutálně zablokoval návrh, aby se rovnou odvolilo i třetí kolo.
Volba nebyla naplno demokratická, svobodná, ale ani naše politické prostředí, pokud ho silně ovlivňují úplatkáři, není demokratické. Veřejné hlasování značně zkomplikovalo práci lobbistům a případným korupčníkům. Noc na sobotu musela být šílená, první socialista se jistě zběsile snažil za každou cenu odlákat Klausovi hlasy. Nezapomeňme, že socialisté nehlasovali ani tak pro Švejnara (to není úplně jejich typ) jako hlavně proti Klausovi.
Jedna věc byla už po páteční volbě vidět a slyšet: koalice je v těžké krizi. Ukázalo se, že zelení a ODS nemají moc společného a vypadá to, že Bursík je ochoten svoje lidi dokonce odvést z vlády. A zároveň má Topolánek chuť ho z ní vyhodit. Vláda visí na vlásku.
Foto: Karel Šanda
