Mobilní telefon s kamerou, tu malou mrchu, která skoro není vidět, a přece dokáže natáčet video, má dneska mnohý bohatší žák základní školy. Za rok za dva se jiné mobily ani nebudou prodávat. Děti natáčejí učitele, nahrávají vlastní krvavé rvačky nebo rodiče, sex, divoké kousky, ptákoviny. Zaznamenat a dát do oběhu mohou cokoli. Naučily se to od rodičů, ti přece s natáčecí mánií začali. Soukromí, chvíle, kdy jsem nenatáčen, nesledován, kdy zažívám intimitu, se pomalu stává neznámým, archaickým pojmem.
Kdosi mobilním telefonem natočil děsivé video z popravy Saddáma Husajna. Záznam obkroužil svět. Chvíle, kdy odsouzený diktátor umíral, kdy ho šíité věšeli a nadávali mu, se stala internetovým hitem. Web nejen že snese všechno, on si všeho žádá, vše chce zveřejňovat.
U nás začíná být běžné, že děti natáčejí učitele, žáci profesory. Ředitele Gymnázia Zikmunda Wintra nahráli, jak se na maturitním večírku líbá se studentkou. A byl nahraný, odstoupil. Žáci základní školy v České Třebové si předávají video, na kterém jeden „hrdina“ nasadil koš na hlavu mladého učitele – nováčka. Ředitel jim nařídil videa z mobilů vymazat. Určitě poslechli. (Ostatně: má na to pan ředitel právo? Stěží najde paragraf, o který by svůj příkaz opřel.) Žáci soukromé základní školy v Praze 8, nikoli deváťáci, nýbrž čtvrťáci, natočili svého nového učitele, jak na ně křičí, když dělají ve třídě rotyku.
Poslední případ zatím médii neproběhl. Je zajímavý: učitel vystřídal liberální kolegyni, která s dětmi diskutovala, neuznávala dril. On je vyznavačem disciplíny, staré školy – co řeknu, to uděláte a šmytec. Děti ho natočily, když křičel, a nahrávku odnesly ředitelce. Sice nesmějí během vyučování používat mobily, takže jejich „digitální stížnost“ nebude vzata v potaz, ale učitel (možná správně) končí. Disciplináři, drilisté se dnes nenosí. Děti vyhrály. Problém je, že příště mohou učitele nebo učitelku nejdříve vytočit a pak natočit. Mají v rukou malé, ale účinné zbraně.
Natáčí a fotografuje se kdeco. MF Dnes psala o rvačce mezi žáky dvou základních škol v Ústí nad Labem. Byla natočena na telefon a k dispozici je na serveru YouTube. Kolují nahrávky sexu, o nichž možná jeden z aktérů nebo část „účastníků pohlavního provozu“ neví. Netuší, že byli natáčeni, byly natáčeny. Na YouTube najdete nahrávky mafiánských vražd coby důkazy o odvedené práci. To naštěstí není česká realita.
Malá mobilní očka nám kradou soukromí, vyžírají naše vlastní chvilky. Existují photoblogy, servery, kam si lidé (obvykle studenti) ukládají soukromé snímky. Vyfotografované domácí oslavy, své rodiče, známé, kteří netuší, že visí na internetu a přátelé jejich dětí se jimi přebírají, nakukují jim do kuchyně, do ložnice, do mejdanů.
Na mobil se dá natočit nepohodlný šéf i podřízený, kluk, kterého chce holka zdiskreditovat, politik, který nevyhověl nebo vyhověl, učitel, který chce po dětech příliš.
Ten trend nejde zastavit. Se stoprocentní jistotou můžeme počítat, že se bude prohlubovat. Mobily, které umožňují fotografovat a natáčet, bude vlastnit skoro každý, firmy vyvinou veřejně dostupné pidikamerky a pidifoťáčky, jaké dnes používají jen špioni. To bude hit! Budete si muset začít dávat sakra pozor na to, co kde (i doma) říkáte, jak se chováte. Začnete být pod takřka permanentním dohledem. A nebude na vás dohlížet žádný Velký Bratr, tyhle doby jsou pryč. Hlídat, sledovat, hodnotit vás bude prakticky kdokoli. Třeba děti.
V listině práv a svobod máme zaručeno právo na soukromí. Tím to ale končí. Jistě, učitel, kterému žáčci narazili koš na hlavu, se může soudit, podat na rodiče občanskou žalobu. Možná po letech uspěje. Ale žáci (i kdyby jim bylo více než patnáct let) se nedopustili trestného činu. A představte si, co by se stalo, kdyby všichni neoprávněně natočení podali žalobu. Soudy by se zhroutily.
Žijeme v době, v níž lidé drtí soukromí. Z intimity se stává absolutně vzácná věc. Zákony, kupříkladu trestní zákon, ji nijak výrazně nepodporují. Měly by? Už slyším ten řev: Další paragraf? Nikdy!
O soukromí se musí člověk doby veřejné, doby mobilní, doby webové, doby dětské, fotografovaný a natáčený „youtubák“, porvat sám. Bude se muset vrátit k tomu, že nebýt natáčen, nebýt někdy viděn a slyšen, pod dohledem, je jeho základní právo. Jinak se z nás stanou veřejní vězňové, které okolí – zvědaví bachaři – ve veřejné cele merčí vteřinu za vteřinou.
Autor: Martin Fendrych
Ilustrace: Martin Velíšek
