Čeští zelení jsou jiní, než je v Evropě běžné. Ideově sice tam i zde vycházejí z osmašedesátého roku, ale zkušenost z něj je v Česku jiná než na Západě. Tam došlo k obrodě levice, u nás se jako samostatná alternativa naopak zhroutila. A tehdy ovládla české intelektuální prostředí, mediální nevyjímaje, nedůvěra a skepse ke všemu sociálnímu.
Levice dostala nádech čehosi nevábně omšelého, komsomolského a pivního. Nejpozději tehdy, až u nás bude překonáno ono neblahé čtyřicetileté zpoždění, stanou se pravicové postoje opět stabilizačním prvkem, zatímco levicové budou znamenat proměnu.
Vedle bodré sociální demokracie přispívá ke zpomalování tohoto procesu i falešná hrozba nereformované komunistické strany. Také na té hrozbě staví předseda Strany zelených (SZ) Martin Bursík, proto uspěl. A ministryně Dana Kuchtová může na jedné straně evropsky tvrdit, že školné zelení nepodpoří, a zároveň po česku dodávat, že školy budeme financovat ze soukromých zdrojů bez ohledu na ohrožení nezávislosti výzkumu...
Zelení jsou reformní, současné vedení je ale spojuje se stranami, které všude na Západě představují konzervativní bašty. Podobně u nás fungují i lidovci, jinde křesťansko-sociální uskupení. V Česku může jejich od počátku neblaze proslulý předseda Čunek odsunout sociálně slabé občany mimo město a postavit na tom kariéru, nebo navrhovat, aby majitelé domů mohli vystěhovávat nájemníky bez udání důvodu. Zelené toto zařazení dlouhodobě vychyluje mimo jejich evropské partnery, bez nichž ztrácejí smysl. To nesmí trvat věčně.
Chtěl-li nedávný sjezd Martinu Bursíkovi něco sdělit úplně jasně, bylo to tohle: za daných poměrů to děláte dobře, ale nejste ve straně sám. Není jisté, zda tento vzkaz zachytil. Sebevědomí členů SZ jistě posílil i fakt, že zatímco při parlamentních volbách bylo nutné spoléhat pouze na jednu tvář, dnes je většina z tehdejších lepičů plakátů zastupiteli. Jan Beránek dal zeleným program, Bursík stranu profesionalizuje jako manažer. Teď probíhá další etapa: zelení se vnitřně názorově diferencují. Už se nevylučuje jako v první etapě, ani neodchází jako ve druhé.
Rýsuje-li se koncepce alternativní k současnému vedení, jsou jejím základem právě tyto dvě tendence: europeizace českých zelených a emancipace členstva, jehož sebevědomí roste úměrně nabývání zkušeností, ne již kolektivních a ztotožněných s předsedou, ale individuálních. Obojí bude pokračovat.
Autor: Matěj Stropnický, člen Republikové rady SZ
