Nedávno odvolaný ředitel vojenské tajné služby Miroslav Krejčík vystoupil na televizní obrazovce už coby bezpečnostní expert ČSSD. Smutná podívaná. Být nedávno jmenovaný generál chlap a voják se ctí, pak si v přímém přenosu sám strhá zlaté prýmky z nárameníků. Prestižní hodnost mu prezident udělil jistě ne jako partajnímu pohůnkovi, ze kterého chce jedna parta politiků tahat špeky na konkurenci. Bez ohledu na to, jak s ním ministryně Vlasta Parkanová zametla, měl generál zachovat dekorum nestranného profesionála.
Paroubek má teď svého Krejčíka, stejně tak má Topolánek svého Andora Šándora (bývalý šéf vojenské rozvědky) a Čunek svého Jiřího Růžka (někdejší ředitel BIS). To je výzva. Koho teď v tajných službách uloví komunisti a zelení? Angažování bývalých špionů pro politický boj je velký nešvar. Ale z pragmatického hlediska pochopitelný: i když zkusíme věřit tomu, že exšpion neporuší slib mlčenlivosti, stejně disponuje obrovským množstvím informací, kontaktů a znalostí postupů mnoha bezpečnostních složek. Toto zboží je cenné nejen pro partaje. MF Dnes si před časem dala práci a vyhledala bývalé bisáky a jiné zpravodajce ve velkých firmách. Zaměstnávají je téměř všechny: ČEZ, Škodovka, ČSA, České dráhy, velké banky, pojišťovny. I jim se hodí znalost slabin a hříchů konkurence.
Proč politici lákají ke spolupráci špiony, je zřejmé. Ale proč na to probůh zpravodajská esa přistupují, když se tím profesně odepíšou? A když – o cti nemluvme – partaje na rozdíl od koncernů ani nejsou s to je důstojně zaplatit (tedy legálně)? Zakopané psisko je v tom, jakou jinou možnost jim dá stát. Slušně zavedená administrativa by superšpionům, kteří nespáchali vlastizradu ani nekradli žvýkačky v samoobsluze, nabídla prestižní funkce v diplomacii, velení armády nebo strukturách NATO. Úzkoprsá garnitura jim hází jen čudly, třeba v podobě subalterního úředníka na ministerstvu kultury, což kdysi vláda nabídla Karlu Vulterinovi, bývalému šéfovi BIS. Vysmál se jí – a dnes je ředitelem kasina.
Ovšem, je otázkou, zda by stát vůbec stihl rychle se měnící šéfy rozvědek a kontrarozvědek umisťovat do polstrovaných křesel. Což zase souvisí s tím, jakou roli politici tajným službám přisuzují. Velký úklid na nejvyšších místech, který předvedla Topolánkova vláda, ukazuje, že Vladimír Špidla nebyl zdaleka posledním premiérem, kterému svět Jamesů Bondů dokonale učaroval.
