Modrá je bodrá

Strhlo se v pondělí veselo, když místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová zásadově vyhlásila, že po volbách nebude spolupracovat se čtyřmi stranami: s ANO (Akcí nespokojených občanů) Andreje Babiše, se SPOZ (Stranou práv občanů Zemanovci) prezidenta Miloše Zemana (hlava státu je čestným předsedou SPOZ de iure a stále ještě lídrem de facto), s Úsvitem přímé demokracie Tomia Okamury a s Hlavou vzhůru Jany Bobošíkové. Jsou prý to strany "nesystémové" a chyba s vládnutím Věcí veřejných nebudiž opakována.

Co je na tom k smíchu? Určitě ne to, že Němcová - "superlídryně" v čele pražské kandidátky - opomněla výslovně vyloučit spolupráci s KSČM. Je přece samozřejmé, že na něco takového ODS ani nepomyslí a notoricky známé věci netřeba vytrubovat jako objev Ameriky. Nicméně jistota v politice není žádná ("nikdy neříkej nikdy"). Nejpozději od chvíle, kdy po volbách 2006 tehdejší předseda lidovců Miroslav Kalousek a exšéf sociální demokracie Jiří Paroubek dostali nápad utvořit koalici s podporou komunistů. Volič je letos nadmíru zmaten a ani ráno se mu nejeví být moudřejší večera. A bude-li vedle sociálních jistot připraven ještě i o naprostou jistotu, že antikomunistický kolovrátek je přírodní perpetuum mobile, mohl by se dostat na scestí a zbloudit od víry pravé... Konec vtipu.

Mnohem směšnější realitou se mnohým zdá skutečnost, že ODS vůbec nahlas zvažuje, s kým půjde po volbách na holport. Namístě je přece spíše její úvaha, hodná mimořádného kongresu, zda má ještě vůbec existovat. Vždyť preference strany Martina Kuby se pohybují zhruba mezi sedmi a dvanácti procenty. Co když s notnou dávkou smůly žbluňkne do mimoparlamentních vod? To se sice - jsem si skoro jist - nestane, ale k totální demoralizaci úplně stačí, že je už vize takzvané škarpy dějin pro ni alespoň občas nastolována. Nejnižší (sedmiprocentní) preference ODS se téměř rovnají nejvyšším procentům pro Bělobrádkovu KDU-ČSL (6, 7 procenta), jejíž comback na sněmovní, natož vládní "level" není ani trochu jistý. A to jsou, prosím, lidovci na vzestupu; za Nečasovy hrůzovlády přešlo k nim od jiných stran 75 tisíc voličů.

Reparát z dějin

V každém případě je ODS stranou v úpadku - a nic o tom nesvědčí lépe než billboardová výměna štíhlého modrého ptáka se vzletnou siluetou za tlusté twitterovské tele s tupým zobákem. "Volím pravici, čimčarara!" Podle odhadu analytiků opustilo ODS od posledních sněmovních voleb asi 700 tisíc voličů. Kam se ve svém pravicovém rozčarování přesunuli? Sociologové tvrdí, že ke Schwarzenbergově a Kalouskově TOP 09 (nejnověji "007"). A - nedá se nic dělat - k Babišovu hnutí ANO.

Tady jsme u otázek zásadních. Místopředsedkyně ODS se samozřejmě ani cípkem dechu neotázala, proč se ze statisíců občanů, kteří její stranu ještě v roce 2010 volili jako "systémovou", stali za pouhé tři roky voliči "nesystémoví". Čím se vlastně liší Babišova partaj, která podle Němcové vznikla v "jedné kanceláři", od strany Kalouskovy, která vznikla v jedné hlavě (Kalouskově). A která byla v zájmu zbrojařů, bank, pojišťoven a hazardu narychlo slátána z katolického kadidla, knížecí dýmky a starostenských bot? Liší se hlavně tím, že TOP 09 kvótu svých historických zločinů už vyčerpala v praxi (a sKarta je mezi tím vším vlastně jen taková drobná výtržnost).

Šéf Lidového domu Bohuslav Sobotka by snad měl rychle svolat tiskovou konferenci, na níž by se vyhlásilo: "My, sociální demokraté, si vyprošujeme, aby nás paní Němcová v systémovosti dávala naroveň své vlastní straně, která v uplynulých sedmi letech zdevastovala stát. My jsme totiž ve skutečnosti antisystémoví, protože chceme společenskou změnu. Změníme politiku, nejen osoby a obsazení mocenských sfér."

Samozřejmě, že to neřeknou. Jestliže totiž "zavedené" strany ve skutečnosti nevědí - jak při svých pádech, tak i vzestupech -, co doopravdy dělat se státem a společností, natož se světem, pak je v nouzi nejvyšší systémové i tohle: dovolit nulám, aby se nafoukly, oslům, aby se rozhýkali, a kohoutům, aby si mysleli, že jejich kokrhání přivolává úsvit. Tohle systémové opatření už aspoň jednou, aspoň na pár let a alespoň pro některé, zafungovalo. A protože jsme na to už zapomněli, hrozí nám reparát.