Anglické slovo "bliss" se do češtiny překládá jako blaho, dokonalé štěstí, blaženost, blaženství, rozkoš, dokonalý pocit štěstí. Název dětské fantastické prózy Mr. Bliss, posthumně vydaného díla J. R. R. Tolkiena (1892-1973), přeložila pro nakladatelství Argo paní Viola Somogyi jako Pan Blahoš.
Není to neologismus. Jméno Blahoš v češtině existuje. Nejen jako domácká podoba jmen Blahomil, Blahomír a Blahoslav, také jako příjmení. Podle stránek www.kdejsme.cz žije v České republice 59 Blahošů. Mimochodem, existuje i příjmení Blaho (271), zatímco příjmení Blažený u nás kupodivu registrováno není (v ruském nebi však ano). Ale zpátky ke knížce. Nebo ještě ne. Nad každým textem, který jeho autor nemínil zveřejnit (Mácha: deníky, Němcová: korespondence, Bezruč: příležitostné verše přátelům atd.), stáváme v rozpacích jako nad vypáčeným nočním stolkem. Nakonec však privatissima, když už jsou publikována, se zájmem čteme, omlouvajíce si svou zvědavost tím, že všechny texty velkého autora jsou do jisté míry velké - právě proto, že jejich pisatele máme rádi, vážíme si ho a ctíme, toužíme poznat všechno, co napsal, málem i lístky s naškrábaným soupisem zboží před cestou na nákup.
Stalo se to také J. R. R. Tolkienovi. "Knihu o panu Blahošovi (...) vymyslel, sepsal a nakreslil pro své malé děti ve třicátých letech dvacátého století; k ostatním čtenářům se však dostala až v roce 1982. Jeho příběh plný fantazie na těchto stránkách představujeme v té podobě, v jaké vznikl: věrně reprodukované stránky původního rukopisu, plné bláznivých Tolkienových ilustrací, doprovází český překlad. Pan Blahoš jistě potěší české děti stejně, jako potěšil ratolesti autora Pána prstenů." Doufá nakladatelství. Inu, to asi možné není, příběh přece jen v čase poněkud zkorodoval a autorovy velmi infantilní ilustrace si žádají velkou dávku čtenářské shovívavosti. Jenže! Je to od Tolkiena. Vyjít knížka pod nějakým neznámým jménem, třeba jako nález po dědečkovi, panu učiteli, který to vše kdysi sepsal a nakreslil pro své děti, kritika by pravděpodobně ohrnula nos, pokud by se jí pod něj dílko vůbec dostalo.
Oč tu běží? "Pan Blahoš - bydlel v domě. Byl to bílý dům s červenými střechami. Byly v něm vysoké místnosti a ještě vyšší vchodové dveře, protože pan Blahoš nosil hrozně vysoké cylindry. Měl jich celé spousty na řadách věšáků v předsíni." A tento sociálně nečitelný pán, figurka jako z Learových limericků, chovatel "Žirafíka", jednoho dne nasedne na kolo (jež nemá pedály, "protože pan Blahoš jezdil jen z kopce"), sjede do vesnice a v obchodě si chce koupit automobil. Skutečně tak učiní, zaplatí směšnou částku pět šilinků a šest pencí, vlastně nezaplatí, protože si doma zapomněl peněženku, a tak v prodejně nechá bicykl jako zástavu.
"Pan Blahoš nasedl do auta a rozjel se. Za chvíli se zeptal sám sebe: 'Kam jedeš, pane Blahoši?' 'Nevím, pane Blahoši,' odpověděl si. 'Tak pojeďme k Dortíčkovým a překvapíme je!' 'Skvělé!' pochválil pan Blahoš sám sebe, 'skvělé!'" Cestou zažívá všelijaká "dobrodružství", "vrazil do pana Rozbřeska, který vyjížděl ze své zahrady s trakařem zelných hlávek", a vzápětí "narazil přímo do paní Soumračné a jejího vozíku plného banánů taženého oslem. Vozík byl na cimprcampr. A tak pan Blahoš musel navršit banány na hlávky zelí a paní Soumračnou posadit panu Rozbřeskovi na klín. Osla uvázal dozadu za auto." Do děje ještě vstoupí tři mluvící medvědi, Archie, Teddy a Bruno, v českém překladu Archibald, Míša a Bručoun, kreslení důsledně jako plyšové hračky, a také tři psi. Ovšemže i zmínění Dortíčkovi, čtyři podivní muži žijící v rodinném společenství, dále seržant Bulík atd. Legrace? No, ani moc ne.
Zrcadlově tištěná kniha (na levé stránce český překlad, vpravo faksimile Tolkienova manuskriptu) má svůj půvab - ale ten spočívá právě jen v tom, že známe autora díky jeho lepším literárním výkonům. Může mít i didaktickou funkci jako nenásilná učebnice angličtiny. Jinak je to prostinké stylistické cvičení s obrázky, jaké soudný člověk nemůže dát z ruky (k Tolkienově cti budiž zopakováno, že je z ruky nedal, tedy: z ruky ano, z domu ne), soukromá libůstka, o niž si řekl - kdo vlastně? Čtenářský hlad? Vydavatelský kalkul? "Trh"? To už je jedno, knížka je na světě a jednou provždy bude patřit do Tolkienovy bibliografie. Právem? Neprávem?
