Byly doby, kdy se poklady hledaly ukryté v jeskyních, zakopané na opuštěných ostrovech nebo drsnější hledači při jejich objevení rovnou vypálili zámek nebo potopili loď. Méně odvážní lidé raději setrvávali v chudobě s útěšnou vírou, že poklady jsou stejně tak daleko, že se k nim nedá ani dojít.
A dnes? Žádné daleké nepohodlné putování, bohaté pokladnice má každý za humny. S minulostí to má společné jen to, že vyzvednout je i nyní dovedou jen výjimečně disponovaní jedinci. V samém srdci země české, přímo v Praze, je takových nalezišť habaděj. Pokladnice magistrátu a jím řízených firem jsou vydatné.
A rozhodně je nehlídá žádný zlý drak, jak by se slušelo. Jedny volby - a ukázalo se, že jen v Dopravním podniku hl. města Prahy draci místo hlídání vedli s loupeživými rytíři korektní komunikaci prostou jakýchkoli zádrhelů a násilí. Jinak by například nebylo možné, že z pokladnice DPP odtéká tenký zlatý čůrek do kasičky na Kajmanských ostrovech za tisk papírových jízdenek. Rytíři z firmy Bitmedia zase v metru pověsili obrazovky s reklamou, ale místo aby za to poslali zlaťáky do městské pokladny, kasírovali naopak oni od města. Dalších příkladů jen v dopravním podniku by se našlo mnohem, mnohem víc.
Pražská radnice za DPP nezůstala pozadu, šla s dobou a vymyslela opencard, zaplatila ji, ale disponovat s ní nesmí, pražským radním bylo zřejmě žinantní chtít k ní i licenční práva. Z neznámých důvodů totiž zůstala firmě Haguess. Podobně znamenitý je i projekt vývoje informačního systému Proxio, za který Praha zaplatila, aby jej firma Marbes mohla dál prodávat a vydělávat na tom.
Pochmurné bylo číst nebo poslouchat podobné příběhy, kdy město za nic platilo částky, které si normální Pražan ani neumí představit. Nadějí se stala nová pražská reprezentace, která slibovala, že s podobnými praktikami zatočí. Žádná korupce, všechno veřejné, krystalicky čisté.
Do dopravního podniku nový primátor Bohuslav Svoboda povolal Vladimíra Liche, bojovníka zoceleného lítými bitvami na finančních i bitevních polích. To přece muselo vyjít! Po jeho boku měl nekalosti odhalovat a mýtit i advokát Václav Láska. Nevyšlo to. Netrvalo to ani pár měsíců a bojovníci skončili. Jejich poslední výstřel byl právní posudek, který vyčíslil škodu z podezřelých zakázek na půl miliardy korun, a trestní oznámení.
Kdyby nic jiného, alespoň něco, mohl si říci daňový poplatník, který městské pokladničky plní.
Jenže daňový poplatník i bojovníci zřetelně podcenili své soupeře. Ukázalo se, že nestačí přijít a křičet, že se krade. Je totiž také nutné to dokázat. Současní dobývači pokladů totiž nejsou primárně vybaveni lopatami a děly, jejich nejsilnější zbraní je právo. Nedobývá se drahé kamení a zlato, ale koruny a eura. Nevykopávají se krumpáči, ale smlouvami. A čím kvalitnější krumpáč (smlouva), tím vydrží déle, zajistí přísun peněz a dobyvateli především garantuje, že nejde o dobývání, ale o legální obchod. A to je kámen úrazu.
Primátor Bohuslav Svoboda i advokát Láska podle všeho podcenili kvalitu krumpáčů (smluv). Před několika dny audit zakázek od firmy KPMG ukázal, že nejde vyčíslit škoda, pokud nějaká nastala, protože nebyla podle nich porušena pravidla. Byť připouštějí, že dopravní podnik by se na některé smlouvy měl podívat a zamyslet se, zda jsou výhodné...
Z podobných pozic na bojovníky Liche a Svobodu útočí i Peter Kmeť z firmy Bitmedia (té s těmi obrazovkami v metru). V dopise vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové vypočítává ve 34 bodech pochybení, kterých se dopustil Václav Láska. Od (podle Kmeťe) křivého obvinění až po procesní nedostatky celého postupu. Město i dopravní podnik však za to Láskovi zaplatily statisícové odměny. Podle všeho je vyhodily komínem. Smutné zjištění, i když volič už se ničemu nediví, jen bude ještě skeptičtější a rozmyslí si, jestli někomu zase bude věřit.
Pokud se najde nějaký optimista, který věci veřejné nepřestal ignorovat, musí se zeptat: Proč vedení města postupovalo tak hloupě? Proč nenakoupilo alespoň stejně kvalitní krumpáče (nesehnalo pořádného advokáta), jako mají dobyvatelé pražských pokladů?
Škarohlíd by si řekl, že možná hlavní účel byl splněn. O současném vedení města v čele s primátorem se mluvilo, boj v dopravním podniku přinášel politické body a tím svůj hlavní důvod splnil. "Máme argumentační výhodu v tom, že na úřadě jsme u zdroje informací. S informacemi pak musíme umět dobře pracovat a využívat spin - modelovat realitu, která je pro nás příznivější," řekl v rozhovoru pro server Mediaguru tajemník a mluvčí primátora Marek Hanč. To volič určitě rád slyší, že v politice jde hlavně o modelování reality. Nyní se najde jiné téma, na němž se politici budou moci profilovat.
A karavana jede dál. Ale může být i hůř, pokud se neseženou fakt dobré krumpáče (advokáti). Prospektoři z okolí dopravního podniku zatím žalují jen advokáta Lásku za jeho údajná pochybení. Hledači pokladů ve vodách informačního systému Proxio ale žalují, už když se o jejich činnosti píše. Mikuláše Ferjenčíka posílají k soudu za větu "Princip socializace nákladů a privatizace zisků se projevuje například tak, že Praha zaplatí vývoj informačního systému Proxio a firma Marbes ho následně prodává po celé republice", kterou napsal v článku o veřejných zakázkách v IT.
Doufejme, že zvolení představitelé začnou konečně nakupovat kvalitní krumpáče (advokáty), pokud nejsou schopni je rovnou zaměstnat. A hlavně je efektivně používat.
