Ti, kdo dnes nejvíc křičí, ti, kteří používají agresivní jazyk plný ideologických klišé, tak právě tito politici se za scénou dovedou dohodnout a rozdělit si sféry vlivu.
Kdo to tak hezky a zřejmě i pravdivě hovořil? Kdo nato doplnil, že právě zde vidí kořeny českého klientelismu, korupce a že vrcholem byla opoziční smlouva. Nějaký politolog? Či snad nějaký sociolog? Nikoli. Jan Fischer. V lednu letošního roku, kdy byl v přímé prezidentské volbě favorizovaným kandidátem na Hrad, kandidátem, jenž největší zlo spatřoval v manýrech svého soupeře Miloše Zemana, k sobě těmito slovy vábil další možné voliče.
"Já reprezentuji zcela jiný svět. Všechny manýry, které sem přinesly klientelismus a lobbismus, jsou mi cizí," vzkazoval tehdy na adresu dnešní hlavy státu. Podotýkal, že lidé se teď nebudou rozhodovat mezi volbou vpravo a vlevo, a důsledně je upozorňoval, aby si všimli, jak je kandidát s tak velkým levicovým elektorátem jako Zeman podporován osobami, jež se identifikují silně vpravo; aby se zamysleli, kým je obklopen, jakými lobbistickými strukturami.
"Proto vidím prezidentskou volbu jako osudovou a obávám se, že v případě nástupu struktur, které Zeman reprezentuje, dojde k izolaci této země. A bude to izolace více na východ od západu, než si vůbec dovedeme představit," řekl Fischer doslova a s velmi vážnou tváří.
Jenže jaké "struktury" díky Zemanově (respektive Rusnokově) "odbornické" vládě nastoupily nakonec především na scénu? Ano, tak například takřka zázračně oddlužený bývalý ministerský předseda úřednického kabinetu - ano, Fischer.
Čerstvě jmenovaný ministr financí a místopředseda vlády Jana Rusnoka sice nyní vyzval své sponzory, aby do středy do šestnácté hodiny doložili okolnosti darů, které od nich dostal na umoření dluhů, ale i kdyby tak šéf CE Group Ladislav Dráb a další lidé ve stanoveném termínu nakrásně učinili (a jistě učiní), Fischer ve své podstatě svoji pověst stejně neočistí. A ani to už není možné.
Již nikdo mu totiž neodpáře, že ho dokonale vystihuje trefné přísloví "kam vítr, tam plášť". A to je pro člověka, jenž se pohybuje ve vysokých kruzích a který toužil být dokonce prezidentem České republiky, asi poněkud horší vizitka než nějaký ten milion, který musí doplatit. Alespoň mám ten dojem.
