Očima Miroslava Koreckého
Nečas musí ustát hlasování o nedůvěře i odborářský puč

Velkým štěstím Nečasovy vlády je, že Sobotkova opozice je prachmizerný stratég. Nasazuje bodáky ve chvíli, kdy má střílet z kanonů. Proto asi pravice parlamentní zteč i pouliční kravály zvládne. Protentokrát.

Co je pro vládu nebezpečnější? Parlamentní hlasování o nedůvěře, anebo masové protesty v ulicích? Obojí, je-li to správně načasované a zejména vzájemně a logicky propojené. To se ale tentokrát stratégům z Lidového domu tak úplně nepovedlo.

Hlasování o nedůvěře je naplánováno na úterní odpoledne, možná se ale kvůli předpokládanému seriálu kritických projevů o den posune. A i když se u takto krajního instrumentu parlamentní opozice nedá nikdy nic vyloučit (vzpomeňme na konec Topolánkovy vlády), je velmi nepravděpodobné, že by mohlo Nečasovu vládu významněji znervóznit, neřkuli ohrozit.

Karty jsou v tuto chvíli ve sněmovně rozdány jasně: kabinet stále přesvědčivě ovládá 114 poslanců a opozice disponuje jen 81 hlasy. Aritmetika je to neúprosná a těžko říci, co by se muselo stát, aby dnes či zítra vláda padla. Kabinety končí kvůli přeskupování parlamentních většin, nikoli jen proto, že se někdo špatně vyspí. Tuhle zkoušku tedy asi Nečas bez problémů ustojí.

Mrchožrouti z ČMKOS

Jako větší problém se však začínají jevit sílící protesty v ulicích - proti reformám, proti vládě a snad i proti celému polistopadovému systému. Jejich původ je do značné míry obskurní (neprůhledná Holešovská výzva či iniciativa ProAlt, která figuruje v oficiální vládní zprávě o extremismu).

Nicméně dalo se čekat, že nad těmito zdola vzešlými aktivitami brzy jako mrchožrouti zakrouží jinak vypasené a líné odbory. Ty již úplně rezignovaly na svůj základní cíl, tedy obranu práv zaměstnanců před zaměstnavateli, a rozjely svou stínovou hru na politickou opozici, respektive na jakousi pouliční divizi ČSSD.

Z hlediska odborů i jejich faktického ústředí v Lidovém domě je sice dost riskantní spojovat se s podezřelými bojůvkami, které se blíží snaze o demontáž parlamentní demokracie. Ale zaštítění odbory může pomoci tyto pouliční kravály legitimizovat a zpřístupnit i pro méně protisystémové skupiny občanů - a to už pak pro Petra Nečase začne být problém.

Houba místo křemene

Jeho kabinet rozhodně není z křemene ani z kvádrů, jakkoli se coby "vláda rozpočtové odpovědnosti" ráda buší odhodlaně do prsou. Když už i Miroslav Kalousek plánuje zavádět vyšší daně pro bohaté (což ještě nedávno označoval za levicový populismus), čemu se pak divit u totálně rozložených a od zárodku populistických Věcí veřejných... Ochota k reformám bude s narůstajícími decibely v ulicích a s blížícími se volbami prudce klesat a rozpory v koalici narůstat.

Naštěstí pro vládu ale opozice nedokázala využít sílící potenciál pouličních protestů k tomu, aby si touto dělostřeleckou přípravou nachystala půdu pro závěrečnou parlamentní zteč v podobě hlasování o nedůvěře vládě. Ale kdovíjaká útěcha to není: tak tragickým stratégem totiž asi ČSSD nebude navždycky.