O boxerech v zemi polské

Nebýt Židů, nebylo by antisemitismu, praví vtip. Není to pravda, antisemitismus žije i bez Židů. Příkladem je Polsko. Tamní židovská komunita, kdysi početná, je dávno mrtvá, a přece ji antisemitismus přežil. A do vlády vstoupila strana, jež nenávistí k Židům silně zavání.

Jmenuje se Liga polských rodin, což má evokovat konzervativní hodnoty. Je jí ovšem blízký antievropský nacionalismus. Její předseda Roman Giertych (35) tvrdí, že to jsou falešné nálepky. V rozhovoru pro domácí tisk dokonce prohlásil, že v Polsku není místo pro antisemitismus.

Kritici ovšem tvrdí, že pod svícnem je tma a prostor dostává tento zhoubný jev právě v jeho straně.

Giertych je navíc ministr školství, pod které spadá i dohled nad každoročními návštěvami zhruba pětadvaceti tisíc izraelských studentů v místech nacistických koncentračních táborů. To narušuje vztahy s Izraelem, jehož velvyslanec ve Varšavě David Peleg naznačil, že v odmítnutí ideologie své strany musí jít Giertych podstatně dále. Mimochodem, na připomínce 65. výročí masakru Židů v obci Jedwabne stáli oba muži vedle sebe a novinářům neuniklo, že si nepodali ruku a vůbec spolu nemluvili.

Ve vládě má Giertych kolegu - populistu Andrzeje Leppera. I u něho je otázka antisemitismu více než otevřená. Probírají se jeho pochvalné úvahy o Hitlerově hospodářské politice nebo někdejší působení skinheadů v jeho straně. Ani on nemá v lásce EU a jeho programem je čistá negace, svědčí o tom už název partaje - Sebeobrana.

V jistém smyslu Polsko připomíná Slovensko, kde vzal premiér Fico do vlády populisty: nacionalisty Jána Slotu (SNS) a Vladimíra Mečiara (HZDS). Jeden detail: Lepper i Mečiar dříve boxovali. Na stylu jejich politiky je to znát.

Co může s „boxerizací“ Polska a Slovenska udělat EU? Rozhodně se nebude opakovat blokáda, kterou zvolil Brusel vůči Rakousku poté, co se tam dostal do koalice Jörg Haider. On osobně byl sice odstaven, ale poškodil jak Rakousko, tak EU. Polsko a Slovensko dostanou tedy jakousi druhou šanci v podobě trpělivosti s kyselým úsměvem. Klíčovým problémem jsou strany bez reálných programů, jež se vrhnou na destrukci a „sebeobranu“. K životu potřebují nepřátele, a pokud nejsou, tak alespoň Židy. I kdyby žádní neexistovali.

Autor: Daniel Raus