Na slečny bych se i podíval. U pánů by se mi udělalo nevolno, odpovídám s nadsázkou na otázky, jaký je můj názor na homosexuály. Ale jinak se držím fakt: homosexualita není nemoc, jelikož se nedá léčit; už v roce 1973 ji vyřadila ze seznamu chorob Americká psychiatrická asociace a v roce 1992 Světová zdravotnická organizace.
Před loňským duhovým průvodem Prague Pride hovořil prezident Václav Klaus rovněž o "homosexualismu" - zřejmě jde o jakési celosvětové spiknutí "nevyléčitelných" spojené s propagací homosexuality. Bojovníci proti tomuto novodobému "ismu" - zejména představitelé konzervativní iniciativy D.O.S.T., kteří nenávidí též "havlismus" - doručili toto pondělí na pražský magistrát a velvyslanectví protestní nóty proti letošnímu pochodu gayů a leseb, záštitě primátora a některých velvyslanců.
Michal Semín, ředitel Institutu sv. Josefa a spoluzakladatel D.O.S.T. - hnutí šéfuje po Ladislavu Bátorovi -, loni touto dobou oznámil, že mu za jeho články, v nichž vystupoval proti prvnímu průvodu, kdosi vyhrožoval smrtí. Přesto se nenechal odradit, ba je letos ještě bojovnější, zvolávaje: "Festival z velké části představuje celotýdenní mejdan homoerotiky a pornografického průmyslu."
Semín rozpoutal válku proti Prague Pride asi stejně zarputile jako Česká biskupská konference, Ekumenická rada církví a Federace židovských obcí proti sociální demokracii kvůli její ostré kampani na téma církevních restitucí. A má podporu i hlavy státu. Ta se ani letos neopomněla vyjádřit k homofestivalu - vítá, že proti této akci její odpůrci hlasitě vystupují, neboť "je potřeba, aby se také lidé s opačným názorem vyjadřovali nahlas". Zároveň Klaus při této příležitosti tlumil vášně kolem majetkového narovnání státu s církvemi, nabádaje ČSSD i církve, aby v debatě zmírnily hlas.
Postoje Klause, autora novotvaru "homosexualismum", začasto korespondují s názory hlavy české katolické církve Dominika Duky. Loni na podzim - to už byla první Prague Pride minulostí - Klaus sdělil, že nevidí žádný zádrhel ve vládou nastíněném návrhu majetkového vyrovnání. V dubnu - kdy se pomalu začínala blížit druhá Prague Pride - dal nicméně již najevo, že si není jist, je-li vládou zvolený princip koncepčně správný.
Klausovy pozdější výroky jsem svého času vnímal jako ostražité, taktické a vycházející z obav před útoky "pravdoláskařů" a levicových intelektuálů. Jestliže totiž církve mluví o nápravě historických zločinů, pojďme je napravovat, ale takto: Vraťme majetky, které jim právem náleží, i organizacím homosexuálů (!), zdůraňuje například politolog Ondřej Slačálek. Homosexuálové jsou podle něj totiž mnohem více oběťmi minulosti, kdy byli vylučováni, nesměli se projevovat, natožpak organizovat - a tím spíše nemohly jejich organizace získávat žádné majetky. "Nezasloužili by si, právě s ohledem na historii pronásledování, na němž měli křesťané ohromný a ostudný podíl, mnohem spíše odškodnění?"
Odpůrci Prague Pride, již patří ve většině k ortodoxním příznivcům církevních restitucí - třeba zmíněný ultrakonzervativní katolík Semín -, by se tak měli zamyslet, nepřipomínají-li svou ultra silnou averzí a odporem k homosexuálům jimi kritizovanou, odstřelovanou a licoměrnou ČSSD, bojující ve znamení předvolební kampaně se stejným apetitem "proti nápravě křivd".
