Ondřej Fér: K čertu s přerozdělováním

V americkém státu Washington (znáte ho třeba díky Lynchovu městečku Twin Peaks nebo kapele Pearl Jam, obojí stojí za to) se chystá všeobecné hlasování o zavedení nové ekologické daně. Aktivisté, kteří si říkají Skupina 732 chce, aby každý, kdo vyprodukuje tunu zplodin, za ně zaplatil pětadvacet dolarů. Takto získané peníze by aktivisté rádi dali třeba rodinám s nízkými příjmy na přilepšenou, na různé rozvojové projekty, nízkoprahová zařízení, komunitní aktivity - prostě na všechny ty krásné věci, které aktivisté chtějí, jen na ně nemají peníze.

Skupina 732 se svým plánem zaujala množství ekologických organizací. A překvapivě vůbec ne v dobrém. Naopak, ekologické skupiny jednohlasně tvrdí, že celý plán lidí ze 732 je slušně řečeno nesmysl. Samotné dodatečné zdanění "špinavého" provozu jim nevadí, chtějí ale takto získané peníze ne rozdávat a de facto lít do bezedné výlevky sociálních programů. Prosazují investice do vývoje čistých technologií a vytváření pracovních pozic, které by s nimi byly spojené.

Tento přístup je mi ohromně sympatický. Zejména při pohledu na to, jakým způsobem se s jakýmikoliv daněmi nakládá u nás. Obrovské mandatorní výdaje státu jsou dědictvím minulosti, kterého se nejspíš už nikdy nezbavíme. Na to by musel přijít globální bankrot - než že se ho nutně nemusíme dočkat.

Pak tu ale je obrovská suma, kterou stát prostřednictvím svých organizačních složek doslova rozfrcá do všech stran, aniž by z ní měl prospěch kdokoliv kromě lidí, kterým takto rozházené peníze přistanou na účtech. A oni sami z nich v naprosté většině neudělají nic, co by mělo jakýkoliv rozvojový potenciál. V nejlepším případě vznikají strategie, jak někdy v budoucnu peníze, které vydělal někdo jiný, udělat něco pro to, aby mohli vydělávat i jiní.