Lidský věk se prodlužuje. A dlouhodobě není možné, aby jednoho důchodce „živil“ jeden až dva pracující. Co si má ale počít nezaměstnaný nad padesát let?
Odepíše na inzeráty, aby se dověděl, že nebyl vybrán („máte přece na víc“). Většina oslovených se s odpovědí ani nenamáhá. Při schůzce přes inzerát věnujte velkou pozornost inzerentovi. Jedna firma nabízela administrativní práce. V bývalé garáži na kraji Prahy mě slečna požádala o vyplnění dotazníku. Pak mi oznámila, že vedoucí, s níž jsem měl dohodnutou schůzku, odešla, ale určitě mě bude kontaktovat. Lze zkusit personální agentury. Přivítají vás hezké slečny, otestují vaši angličtinu a pak vás již delší dobu neobtěžují. To alespoň úřady práce vám při troše štěstí nabídnou rekvalifikační kurs, který vám pomůže překonat prázdnotu nicnedělání a snad i najít profesi. Ale nejjistější je obrátit se na známé, kteří vám pomohou práci sehnat.
Ne každý ale má takové kontakty. Jak tedy pomoci přespadesátníkům, kterým chybí více než tucet let do důchodu? Na práci v zahraničí jsou staří. Z práce na černo nejásají – do penze se započítávají pouze oficiální výdělky. A bez práce se cítí nepatřičně.
Smysl mají rekvalifikace pro muže a ženy předdůchodového věku, a to na základě potřeb firem, u kterých by proběhla praxe. Firmy by dostaly daňové úlevy jak na zajištění této praxe (včetně finančních odměn pro školitele), tak pro první rok zaměstnání předdůchodců. Další možností by byla podpora družstev předdůchodců, která by měla podobný status jako družstva invalidů, a to včetně daňových zvýhodnění. Stát by mohl také propagovat práci lidí nad padesát, podobně jako propaguje zaměstnávání lidí s mentálním postižením. Místa vhodná pro předdůchodce (ale i pro částečně invalidní osoby nebo matky s dětmi) by se neměla nabízet žadatelům o práci mimo země EU.
Pro lidi nad padesát bez práce je těžké udržet sociální vazby a překonat deprese. Podporu by zasloužily instituce, které jim pomohou vrátit chuť do života – hlavní podmínku k nalezení důstojné práce. Někdy stačí pár slov, jindy pomoc psychologa nebo společenství lidí v podobném postavení. Mimochodem – jednou z mála takových institucí je občanské sdružení Interevium.
Najde se jistě řada dalších nápadů pro nezaměstnané přes padesát. Když je nutné prodlužovat odchod do důchodu, měl by tento problém někdo konečně začít řešit.
Autor je bývalý nezaměstnaný
Ilustrační foto: archiv Týdne
