Ti, kdo mají čas, peníze nebo obojí, si podle jeho termínu plánují léto. Ti, kdo dění sledují z médií, jej považují za jakési zvláštní třeštění, dobré buď pro mladé, kterým nevadí spát v parku, nebo pro zbohatlíky, kteří se chtějí předvést. Karlovarský festival je v každém případě největší českou kulturní či společenskou událostí roku. Přičemž si ho už dávno oblíbili nejen filmaři, fanoušci a novináři, ale také politici a obchodníci.
Pro oněch zhruba dvacet tisíc návštěvníků má festival nepochybný smysl, byť pro každého jiný a možná úplně protichůdný. Ale má smysl i pro ty, kdo jej vidí, jen když se publicistická desetiminutovka Marka Ebena trefí do reklamního bloku na Nově?
Natáčení Jamese Bonda nebo Letopisů Narnie České republice ve světě asi udělá větší reklamu a ještě zaměstná stovky lidí a přinese peníze. Pro úspěch našich filmů v cizině jsou důležitější spíše festivaly venku. A že Karlovým Varům patří prestižní kategorie A? To světová média moc nezajímá, potřebují fotografii hollywoodské hvězdy; kde ji pořídí, už není důležité. Zorganizovat festival v době e-mailů a mobilů dávno není tak těžké, rodí se pořád další a slavní, o jejichž účast každý z organizátorů stojí, jsou jimi dost unaveni. První liga zůstane navždy tříčlenná: Benátky, Berlín, Cannes.
Objevit, v čem je festival užitečný (třeba aby si zasloužil státní podporu), je nemožné. A přece je argumentů v jeho prospěch mnoho. Programem zaměřeným v drtivé většině na filmy u nás dosud neznámé, a to ze všech končin světa od počátku devadesátých let, kultivoval a nadále kultivuje českou filmovou (a televizní) distribuci, která by bez něj byla dvoubarevná – česko-hollywoodská. V centrech filmového průmyslu zahleděných do sebe dával jako první vědět o tom, že Češi mají film rádi a umějí ho dělat (i James Bond nakonec jel do kasina festivalového hotelu Pupp). Kultivuje i českou společnost jako takovou: manažeři, finančníci a politici náhle spěchají na sociálněkritický film, aby byli „in“. Rozhodně je lepší, když je nejvyhledávanější společenskou událostí festival řízený filmovou kritičkou než módní přehlídka nebo ples v opeře. Kromě Německa žádný z našich sousedů podobnou akci nemá. Můžeme se pyšnit.
A zapomínat nesmíme ani na těch dvacet tisíc – v drtivé většině spokojených – účastníků. Vždyť je to více než počet obyvatel leckterého českého města.
Autor: Pavel Mandys, pravidelný účastník