„Nikdo už nám doma nebude pálit odpadky,“ slibuje šéf ministerstva životního prostředí (MŽP) Bursík.
Každý ví, co v kamnech hoří nejlépe: pneumatiky, PET flašky, igelitky, dederonky a punčocháče. Martin Bursík si na vládě dupl: „Zarazím to, omezím emise!“ – „Jak to budete kontrrrolovat?“ tázalo se ho kníže, jež, aby neznečišťovalo, už smí jen ohryzávat vyhaslou dýmku. „Právo na domovní svobodu přebije právo na zdravý vzduch,“ vykřikl Bursík a v očích mu zaplály zelené ohýnky.
Čichači, kteří od roku 2002 očmuchávali naše domky a zahrádky, dočichali. Bytosti s velenosy, jež na deset kilometrů rozeznaly, jestli si „oldspajsujete“ podpaždí nebo pálíte listí z ořechu, končí. Přímo v našich bytech je vystřídají emžepáci – muži a ženy z MŽP v zelených stejnokrojích utkaných z přírodních materiálů.
Bursík nabídl dvě varianty. První: každá rodina doma natrvalo ubytuje přiděleného emžepáka, tedy příslušníka zelené politiky (green policy). Ten bude kontrolovat, zda: a) nepálíme odpad, b) nekouříme odpad, c) třídíme odpad, d) nemluvíme sprostě (i to zhoršuje atmosféru).
Druhá varianta: emžepák bude mít k dispozici klíče od všech bytů, bude moci kdykoli vstoupit a kontrolovat a) odpadkové koše, b) kamna a popel, c) další prostory. „Za pálení gum nejen v kamnech, ale kupříkladu i při příliš rychlém pohlavním provozu, nebo za pálení plastů dostanete sto ran jasanovou holí o průměru tři cm,“ hlásí Bursík a utahuje si jednu ze svých mnoha kravat.
Ilustrace: Danglár
