Vladimír Putin navrhl, aby Američané nestavěli radar u nás a použili stanici Gabala v Ázerbájdžánu. „Hodit cihlu a dostat jantar,“ podotýká k tomu můj oblíbený čínský stratég Sun-c´. Míní tím, jak bezvýznamným darem vylákat velký zisk. Technicky viděno není totiž co řešit: základna v Gabale prostě patří do „sekáče“.
Tamější radar je zoufale zastaralý a nepokrývá ani celý Írán; sám Putin hovořil o nutné modernizaci. Gabala navíc leží tak blízko Íránu, že by Američané mohli rovnou požádat íránského prezidenta Ahmadínežáda, aby na ni dohlédl osobně. A třeba by to (po svém) udělal; v Ázerbájdžánu má přece náboženské soukmenovce. Sedmdesát pět procent obyvatelstva patří k šíitům, zvlášť radikálnímu směru islámu. Že je Ázerbájdžán stabilní? To byl Írán za vlády Rezy Pahlavího také; pak přišel ajatolláh Chomejní, s ním islámská revoluce a dnešní problémy.
Putinova „naivní“ nabídka také nebyla vážně určena Americe, ale západoevropskému veřejnému mínění. Zejména v Německu, sympatizujícím s Ruskem, se politická prostoduchost často snoubí s antiamerikanismem. Tuhle propagandistickou strategii používal již Jurij Andropov, když chtěl na přelomu 80. let zabránit instalování amerických raket středního doletu v západní Evropě. V Rusku se za těch sedmnáct let od zániku SSSR zase tolik nezměnilo.
Ale ani Američané neříkají celou pravdu. Rakety by totiž klidně mohli postavit ve Velké Británii, a účinnost systému by se tím dokonce zvýšila. Washingtonu však jde (asi především) o vojenskou přítomnost ve střední Evropě a přesně tomu chce Putin zabránit.
Ani na jedné straně však nejde o hloupé naschvály. Obě země se nemohou dohodnout právě proto, že si příliš dobře rozumějí. Američané a Rusové jednají v otázce protiraketové obrany podle přirozených zájmů. Američané musejí za každou cenu upevňovat svou ohroženou globální hegemonii a Rusko musí opevňovat svou zaostalost. Před sedmnácti lety se tato země vydala západním směrem. Boris Jelcin nechápavě přihlížel, jak si pozápadnělí oligarchové rozdělují hospodářství a jak bývalí vazalové nahlodávají ruské impérium. Putin zatáhl za záchrannou brzdu a obstaral zpáteční jízdenky.
Zakuklený komunista? Ne. Ruský nacionalista, chladný analytik a obratný stratég. Dobře ví, že problém není radar v Gabale, Brdech či nikde. Problém je hluboká civilizační rozpolcenost evropského kontinentu, ona tisíc let stará jizva po odštěpení pravoslaví od Říma. Rusko se pozápadnit nechce a ani nemůže. Hrozí nám proto nová studená válka? Ale kdepak. Pořád ještě ta stará.
Autor: Petr Robejšek, Hamburk
