<span>Petr Robejšek:</span> Nokia-kapitalismus

Nosíte gumovky Nokia? Těžko, protože asi dávno zpuchřely. Ve skoro stopadesátileté prehistorii však Nokia nejdříve vyráběla papír a posléze gumárenské výrobky. S mobily Finové začali teprve před dvaceti lety – a počínali si velmi úspěšně. Před třemi týdny však finská centrála oznámila, že zavírá továrnu v německé Bochumi a výrobu přeloží do Rumunska. V Německu prý jsou příliš vysoké náklady.  

Rozhodnutí představenstva firmy bylo neoprávněné a logické zároveň. Neoprávněné proto, že ve třetím kvartálu loňského roku byl dosažen rekordní zisk (přes 1,5 miliardy eur). Tři čtvrtiny vydělaly mobilní telefony – navzdory oněm vysokým výrobním nákladům. Oproti roku 2006 zvýšila Nokia roční nzisk o 67 procent, na 7,2 miliardy eur.
   
Představenstvo přes-to rozhodlo logicky. Během minulého roku stoupl kurs jejich akcie skoro o polovinu (z 15 na 28 eur). Poté, kdy firma oznámila rekordní zisk 1,5 milardy, se akcie propadla na 22 eur. Burza žije ze slibné budoucnosti a po skvělém výsledku trh lepší čísla nečekal. Vysoký kurs akcií je však životní pojistka, protože levnou firmu může koupit konkurence. Nokia musela analytikům předhodit tučné sousto, aby prodej akcie nedoporučili. Nejpřesvědčivější je pro ně snížení nákladů, a tím i zvýšení zisků.
   
Když ještě Nokia vyráběla holínky, kapitalismus fungoval jinak. Tehdy, a vlastně ještě nedávno, se vydělávalo na výrobcích; dnes se nejvíc vydělává na (levné) výrobě. A pouhý zisk již také nestačí. Cílem je maximální profit, a to okamžitě. Je proto výnosnější přeložit fabriku do Číny než investovat stovky milionů do vývoje nového výrobku, který si možná nikdo nekoupí.
   
Personální šef Nokie Juha Äkräs zdůvodnil přesun do Rumunska slovy: „Lidé tam pracují za desetinu německé mzdy, a i když se platy v příštích letech ztrojnásobí, vyplatí se to.“  Äkräs tak dokázal, že umí počítat, ale neumí myslet v souvislostech. Není divu. V business schools se manažeři učí jenom byznysu – hlavně když „štimuje“ čtvrtletní bilance. Manažerské mozky jsou zablokované čísly a nedokážou si nejspíš  uvědomit, že snižováním výrobních nákladů ve vyspělých zemích snižují i počet solventních zákazníků. Dvě třetiny hrubého národního důchodu Německa vytváří domácí poptávka. Když se německá pracovní místa odporoučejí do dálek, budou chybět zákazníci nejenom pro mobily.
   
Když teď němečtí ministři přestali používat mobily Nokia, je to pro dvounohé počítačky jenom lapálie. Ale doučování pro manažery teprve začíná. Západní státy dosud spolufinancovaly rekordní zisky nadnárodních korporací; Nokia v Bochumi dostala v posledních dvanácti letech 90 milionů eur subvencí. Vlády se spolehlivě postaraly i o ztroskotance honby za ziskem – o nezaměstnané. S tím i oním je teď konec.
   
V dohledné době zažijeme razantní odpor západních zemí proti nenasytnosti nadnárodních korporací a investorů. Vláda může například uvalit cla nebo jiné dávky na zboží firem, které ruší své továrny v její zemi, a přesto tam chtějí dále prodávat. Stejně tak lze vybírat „vstupné“ na výnosné trhy od firem, které tam nevyrábějí. V šuplatech ministrů financí již dávno leží plány na zdaňování investičního kapitálu, který dosud může volně rejdit po celém světě. Napadá vás, že přece existují mezinárodní smlouvy o volném obchodě, závazky EU a WTO? Jistě, ale když jde politikům o moc, nezastaví se před ničím. To platí i pro Mekku liberálního kapitalismu, Spojené státy. Protekcionismus tam není nic nového a krize amerického finančnictví, která právě otřásá světem, zlomí odpor proti omezení podnikatelských svobod.
    
Nokia a další nadnárodní korporace mají několik možností: mohou dobrovolně zaostřit svůj čísly zamlžený pohled na politický rozměr ekonomiky a smířit se s pomaleji stoupajícími zisky. To je však nepravděpodobné, a proto bude jejich akční prostor omezován politickými zákroky. A co když nadnárodní firmy začnou vyrábět a prodávat jinde? Ano, levně vyrábět se dá skoro všude. Ale komu pak budou prodávat? Nízké mzdy, které nadnárodní korporace platí v Číně nebo v Indii, nestačí k dostatečně rychlému růstu blahobytné masy, jež by (místo zchudlé střední třídy v Evropě a v Americe) mohla platit vysoké ceny za své výrobky. Ani Nokia nebude moci své produkty draze prodávat Rumunům. Jenom blázen vydá měsíční plat za mobil. A teď to mám: Nokia by přece mohla zase vyrábět holínky. Na ty by měli nejenom Rumuni, ale i její bývalí evropští zaměstnanci. Jenom nevím, jestli holínky dost vynášejí.

Ilustrace: Martin Velíšek