Petr Robejšek: Oběti pro mír

Od roku 1958 se v Evropě na Pondělí velikonoční tradičně pochoduje za mír. Zatím největší demonstrace proběhly v roce 1983; jen v Německu tehdy mašírovalo sedm set tisíc lidí proti americkým raketám středního doletu. Neúspěšně; západní vlády tehdy odmítly obětovat pro mír svobodu a ejhle – dostaly oboje. Sovětský tlak pominul, o sedm let později pominul i Sovětský svaz a celá Evropa je svobodná.

Letos jsou přátelé míru opět toho názoru, že stavba amerických protiraketových základen provokuje závody ve zbrojení. Role obsadili jako kdysi: agresivní Amerika a těžkopádné, ale v jádru defenzivní Rusko. Pro mír je jistě třeba obětovat hodně, jenom ne pravdu.

Jak se věci mají ve skutečnosti? V prosinci 1987 podepsaly USA a SSSR smlouvu o zničení všech svých raket krátkého a středního doletu (INF). Obě velmoci dodržely slovo a své rakety sešrotovaly; přibylo jich však jinde. V posledních deseti letech se Severní Korea, Pákistán, Indie, Írán, čína a jiné země naučily vyrábět nejen rakety, ale bohužel také atomové nálože.

Američané zareagovali včas. Již prezident Clinton nabídl Rusku spolupráci při vývoji protiraketového systému a George W. Bush nabídku opakoval. Dělit se s konkurentem o nejnovější poznatky zbrojní techniky? Tomu říkám oběť pro mír. Moskva však nejprve odmítla a pak zaujala vyhýbavou pozici. EU na americkou nabídku reagovala s obvyklou nerozhodností, a tak USA spolupracují s Izraelem a Japonskem.

Vojensky viděno mají Rusko a Spojené státy prakticky totožné zájmy a ruští politici vědí, že americká iniciativa není zaměřena proti nim. Americký obranný systém by si poradil s deseti severokorejskými raketami; Rusko jich však má skoro čtyři tisíce a na jejich hromadný útok by základny nestačily. Proč tedy ruské protesty? Velikonoce nejsou masopust, Moskva přes-
to maskuje své skutečné cíle. Vadí jí totiž, že tam, kde dříve byly její základny, mají vzniknout americké. Jde o ztrátu politického vlivu Ruska v Evropě. Pro mír bychom neměli obětovat zdravý rozum.

Kdyby si přátelé míru na chvíli vypůjčili ruskou opatrnost, spráskli by ruce nad hlavou. Zjistili by, že Rusko pod ohradníkem smlouvy INF již dávno nenápadně proklouzlo. Moskva má k dispozici šedesát raketových systémů Topol M. Jsou to vlastně mezikontinentální rakety, které mají tu výhodu, že jejich dolet lze snížit pod vzdálenost pěti tisíc kilometrů. Kdo vlastně koho ohrožuje? Říká se, že pohyb na zdravém vzduchu prokrvuje mozek. Tedy vzhůru do mírového pochodu. Nebo alespoň na koledu.


Autor: Petr Robejšek, Hamburk